Od Západu nefouká?

„Umělá inteligence za mě dělá špinavou práci,“ říká architekt Martin Kaftan

# AI v architektuře, digitální architektura, Fakulta architektury VUT Brno, Martin Kaftan, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, Samorost

Vloženo01. 10. 2026

Text Radka Šámalová

Druhá část rozhovoru s architektem a pedagogem Martinem Kaftanem se soustředí na jeho současné působení na Fakultě architektury VUT v Brně i na témata, která dlouhodobě formují jeho práci. Jako vedoucí Ústavu experimentální tvorby se na akademické půdě věnuje možnostem digitálního navrhování a výroby, robotice, energetice a udržitelnosti a společně se studujícími hledá cesty, jak experimentální přístup uplatnit nejen ve výzkumu, ale také v realizovaných projektech. Experiment přitom chápe jako způsob, jak pomocí konkrétní metody ověřovat nové materiály, technologie i samotné principy navrhování.

V pokračování rozhovoru s Petrem Klímou mluví Martin Kaftan také o proměně architektonické profese vyvolané využíváním umělé inteligence, algoritmů a 3D tisku, o výzkumu energetických toků ve městech nebo o hledání nových stavebních typologií v reakci na klimatické a environmentální změny. Přibližuje zkušenosti s vertikálními farmami i projekty vznikajícími se studenty – od experimentů s novými materiály až po návrh technického zázemí antarktické stanice. Vrací se ale také k vlastní potřebě fyzicky tvořit a pracovat s materiálem, jako je výroba dřevěných rámů kol nebo současné experimenty spojené s rychlostní kanoistikou.

Co v rozhovoru uslyšíte:

00:38 – působení na FA VUT

„Ústav experimentální tvorby se zakládal s mým příchodem, ale nebylo to z mojí hlavy. Asi po dvou nebo třech letech jsem ho převzal. […] Teď jsme čtyři, ale jednu dobu nás bylo třeba až osm. Pak to z nějakých důvodů pokleslo a teď bychom zase chtěli expandovat. Momentálně jsme hodně rozdílní. Třeba Szymon Rozwalka dělá sociální a psychologická témata. Je to vyloženě praktikující architekt, takže dělá experimenty úplně na jiné úrovni. Pak máme třeba Svatopluka Sládečka, který má úspěšnou praxi a dělá věci kolem scénografie a podobně. Já se zaměřuji na experimenty. Založil jsem robotické centrum, takže máme průmyslové roboty a děláme obrábění, 3D tisk, keramiku a podobně. Dělám hodně design-build, tedy věci, které se navrhnou a následně realizují. Přijde mi skvělé, že studenti právě díky výrobě a samotné stavbě získají spoustu zkušeností.“

11:22 – AI v architektuře

„Momentálně v tom vidím přínos, když programuju. Samozřejmě je kolem toho teď velký boom a různý balast. […] Je třeba fajn, že když píšu nějaký program, mám tam agenta, který mi pomáhá dělat tu špinavou práci. A já se jako architekt vlastně dostávám blíž k tomu master builderovi – staviteli, který kdysi musel umět všechna řemesla, musel všemu rozumět. Pak to nějakým způsobem zaniklo. Průmyslová revoluce vlastně způsobila, že se architekt specializoval už jenom na tvorbu výkresů a odcizil se ostatním řemeslům. A teď se to podle mě nějakým způsobem vrací. Myslím si, že umělá inteligence tomu pomáhá.”

14:53 – experimentální architektura a environmentální výzvy

„Teď pracuji například na projektu s několika subjekty. Je to konsorcium v Rakousku, ve kterém je Rakouský technologický institut, firma z Grazu a další. Ten projekt je zaměřený na optimalizaci energií ve městě. Dneska se dá z geomap získat spousta údajů. Získáte půdorysy budov, informace o tom, kolik má budova podlaží nebo jaké je tam zhruba využití. A z toho já pomocí programu generuju geometrii tak, aby se dala využít pro analýzy osvětlení nebo pro výpočet energetické bilance v budově, v každé její zóně. […] Nejvíc mě na tom zajímá hledání nových typologií a topologií. Posledních pět let spolupracuju ve Vídni s institutem vertikálních farem (pozn. ed.: Vertical Farm Institute), kde je jedním z hlavních témat hledání symbiózy indoorového pěstování rostlin s nějakým habitatem, s lidským obydlím nebo s multifunkčními budovami. To mi přijde zajímavé, protože to asi bude i nutnost.”

32:30 – spolupráce se studenty

„Spolupracovali jsme například s Českým antarktickým nadačním fondem, neboli ČANF, který vlastní antarktickou stanici (pozn. ed.: Stanice Eco-Nelson se nachází na Nelsovově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy, dnes označovaná jako CZ*ECO Nelson. Založil ji český polárník Jaroslav Pavlíček v letech 1988–1989. Po dobu zhruba 30 let šlo o soukromou stanici; v roce 2017 přešla pod ČANF a následně byla na 99 let pronajata Českému antarktickému výzkumnému programu při Masarykově univerzitě). Historicky to byla jediná soukromá stanice v Antarktidě. Původně to bylo nějaké centrum pro přežití. Byly kolem toho i nějaké kontroverzní věci, byly tam třeba matky s dětmi nebo něco podobného, potom to měli pro armádu. Teď je ta stanice v neobyvatelném stavu a musí se nějakým způsobem postavit znovu. My jsme se studenty udělali návrh, ten se odsouhlasil, dostali jsme peníze a postavili prototyp. To je víceméně ta budova, která tam potom má být. Má asi 25 metrů čtverečních a má sloužit jako technická budova pro generátor, energie a podobně.“

36:31 – osobní projekty

„Na výrobě kol s dřevěnými rámy mě bavilo, že práce s materiálem je trochu jiná, než je běžné. Fascinovalo mě, co všechno se s tím dřevem dá udělat. A potom zase ta kontrola nad precizností prostřednictvím digitálních dat. Samozřejmě jsme to testovali, byl na to oficiální atest. Nějaké závody jsme na tom také odjeli… Teď se velmi intenzivně se svými dětmi věnuji rychlostní kanoistice. Takže jsem se trošku přesunul na vodu a na kolo už není tolik času.[…] Akademie a práce se studenty mě naplňuje. Vidím v tom nějaké zadostiučinění, protože jsem prošel složitým akademickým procesem a teď zase můžu něco vrátit. Ale zároveň mám takový vnitřní pocit, že bych chtěl něco tvořit. Takže jsou to takové moje, dá se říct, úniky k tvorbě.“ 

O čem byla řeč: 

Martin Kaftan: Vertical Farm Institute, studie propojení vertikální farmy a multifunkční budovy, Vídeň.

Martin Kaftan a studenti Fakulty architektury VUT v Brně: Prototyp a návrh objektu pro antarktickou stanici.

Samorost: jízdní kolo s dřevěným rámem.

B.Arch. Martin Kaftan, MSc, Ph.D. studoval na New Jersey Institute of Technology v USA a na Bartlett School of Architecture v Londýně. Při výzkumu použití umělé inteligence v architektuře spolupracoval se sochařem Anthonym Gormleym. V New York City pracoval v ateliéru A-Squared Architects, v Londýně v ateliéru LeaKatz a dva roky u firmy Forster and Partners ve skupině Specialist Modelling Group. Od roku 2010 působil jako pedagog a výzkumník na Institute of Architecture and Media (IAM) na Graz University of Technology. Mezitím získal doktorát na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V roce 2015 se stal vedoucím jednoho z ateliérů na Ústavu experimentální tvorby Fakulty architektury VUT v Brně, od roku 2019 pak celý ústav vede.