„Ornament není zločin. Podle Loose je zločinem jeho zneužívání,“ říká historik architektury Christopher Long
# Adolf Loos, Christopher Long, historie architektury, Od západu nefouká?, ornament, Petr Klíma, podcast, publikace
Vloženo22. 01. 2026
Text Radka Šámalová
V dalším dílu podcastové série věnované Adolfu Loosovi vede Petr Klíma rozhovor s americkým historikem architektury Christopherem Longem, jehož nová kniha Adolf Loos: Ruminations and Revisions. Essays se pokouší zásadně přehodnotit způsob, jakým je Loos dodnes čten a interpretován. Rozhovor se zaměřuje na mechanismy Loosovy mytizace a na to, proč byl po dlouhou dobu vnímán především jako polemik a autor provokativních textů, zatímco jeho architektonické dílo zůstávalo stranou pozornosti. Long vysvětluje, jak k tomuto zkreslení přispěly nejen pozdější interpretace sekundární literatury, ale i Loosův vlastní zdrženlivý postoj k publikování a propagaci svého architektonického díla.
První část rozhovoru je věnována především novému čtení eseje „Ornament a zločin“ a proměnám Loosova postoje k ornamentu v průběhu času. Long ukazuje, že slavná Loosova formulace nebyla původně normativním soudem, ale popisem kulturního a evolučního procesu, vztahujícího se především k předmětům každodenní potřeby. Rozlišuje přitom mezi raným Loosem, který vystupoval spíše jako pozorovatel těchto proměn, a pozdním Loosem, jenž se po osobních i profesních zklamáních začal prohlašovat za jejich iniciátora. Rozhovor se tak stává širší úvahou o tom, proč je dnes nutné Loosovo dílo číst znovu, v celé jeho hloubce a s ohledem na historický kontext, v němž architektovo myšlení vznikalo.
Rozhovor je veden v angličtině a je doplněn o český dabing.
Co v rozhovoru uslyšíte:
01:18 – Adolf Loos mezi mýtem a skutečností
„Část problému s Loosem byla a stále je v tom, jak moc byl až dodnes mytizován. Velká část toho, co se dnes o Loosovi čte v sekundární literatuře, je do značné míry podmíněna tím, co lidé čtou o Loosovi, nikoli tím, co čtou od Loose. Neustále se setkávám s tím, že příliš velká část literatury – sekundární literatury – jednoduše opakuje staré, zažité a často nesprávné představy o tom, co si Loos myslel, čemu zjevně věřil a jaké byly jeho záměry. […] Jednou z věcí, na kterou poukazuji v několika esejích v knize (pozn. ed.: Adolf Loos: Ruminations and Revisions. Essays, Praha 2025), je míra, do jaké byl architekt Loos, na rozdíl od polemika Loose, ignorován. A to nebylo po dlouhou dobu dobře pochopeno, částečně kvůli samotnému Loosovi, kvůli tomu, co dělal jako architekt. A důvod, proč jsem řekl, že to souvisí s ním samotným, je ten, že až do roku 1930 nedovolil fotografovat své interiéry. Také nedělal to, co dělá mnoho architektů, tedy nepropagoval sám sebe. Neposílal obrázky do časopisů, nepsal pro časopisy. Až do počátku 30. let byl jako architekt překvapivě málo známý. A ani tehdy nebyl plně pochopen. Vydal dvě knihy esejí, jednu v roce 1921, druhou v roce 1930. Lidé četli eseje, mysleli si, že rozumějí Loosovi, ale neuvědomovali si, že jeho dílo je neuvěřitelně hluboké a velmi důležité.“
08:21 – intelektuální status Loose
„Loos byl velmi intelektuální architekt. Dá se říci, že existují dva druhy architektů. Jedni sedí u rýsovacích prken – dnes u počítačů – a pracují velmi vizuálně. Nakreslí čáru. Podívají se na ni a pomyslí si: „Tuhle čáru by bylo možné posunout sem, tuhle čáru tam.“ V podstatě konstruují pomocí manipulace vizuálním polem, ať už je trojrozměrné, nebo dvojrozměrné. Loos takhle nepracoval. […] Na začátku své kariéry nevytvářel mnoho skic. Až do doby, kdy vznikla budova na Michaelerplatz (pozn. ed.: obchodní dům Goldman & Salatsch), existují například náčrtky, na kterých je vidět, jak se snaží přijít na to, co dělá, protože poté se stal velmi, velmi dobrý v tom, že si nejprve vymyslel, co chce, a pak to přenesl na papír. V tomto smyslu je tedy architektem–intelektuálem. […] Představa o Loosovi jako velkém intelektuálním mysliteli modernismu je podle mého názoru ovšem mylná. Když Loos odkazuje na jiné věci, myšlenky nebo jiné spisovatele či myslitele, jedná se většinou o záležitosti, které se objevily v tehdejších novinách. Jak by řekli Němci, byl to Tagesgespräch – věci, o kterých se ten den mluvilo. A myslím si, že mnoho z nich, jak píšu v úvodní eseji knihy, pocházelo od jeho přítele Karla Krause. Kraus byl skutečný intelektuál. Četl tyto knihy, znal je a jsem si jistý, že o nich s Loosem diskutoval. A Loos tyto věci převzal a vytvořil z nich své myšlenky, nebo spíše než vytvořil, přizpůsobil je svým myšlenkám. Loos jako myslitel byl především někdo, kdo pozoroval věci a reagoval na ně.“
14:05 – Loos jako spisovatel
„Jak se tedy stal tak dobrým spisovatelem? Myslím, že to bylo díky dvěma věcem. Mimořádně dobře hovořil. A neustále mluvil. Všichni, kteří jej zaznamenali, si povšimli, že má schopnost mluvit a mluvit a mluvit, téměř maniakálně. A myslím, že to, co píše, co dělá, je prostě zaznamenávání jeho vlastních verbálních gest. Myslím, že doslova píše tak, jak mluví. To je jedna část. Druhá část je to, na co narážíš. Mám podezření, že Kraus a Altenberg museli Loosovi na začátku alespoň trochu pomáhat, aby se naučil být ve svých slovech velmi úsporný. Nepochybně mu také pomohli, zejména Kraus, dostat se do tisku. […] Loos měl podle mě pozoruhodný talent pro psaní. Máš tedy naprostou pravdu, když zdůrazňuješ, že Loos je velmi dobrý spisovatel. Jeho texty jsou velmi poutavé. A když je čteš dnes, zní překvapivě moderně. Ačkoli Loos odkazuje na věci, které již nejsou součástí naší diskuse, způsob, jakým používá německý jazyk, je mnohem blíže tomu, jak píšeme dnes, než tomu, jak psali lidé na přelomu století.“
33:04 – přehodnocení Loosovy eseje „Ornament a zločin“
„Loos tvrdí, že pokud vytváříte všechny ozdoby pro předměty denní potřeby, děláte něco, co je v rozporu s evolučním procesem, a proto je to špatné. Neříká, že je to zločin. Říká, že to jsou zločinci, kteří dělají takové věci, protože nevědí nic lepšího. Ve skutečnosti tedy říká, že zločinci to neumějí lépe, stejně jako slovenský rolník. Mluví o slovenské rolnici, která vyrábí krásné, propracované krajkové výšivky, protože to je to, co umí. A Loos říká: To je naprosto v pořádku. Stejně jako je naprosto v pořádku, že kanibalové jedí lidi. To je v pořádku. To je to, co dělají. To jsou oni. […] Loos ví, co dělá. Je velmi, velmi, velmi rozvážný. Používá ta slova, aby vyvolal rozruch. Snaží se roznítit oheň. Snaží se něco zdůraznit. Ale zároveň je velmi opatrný v tom, co říká, vlastně překvapivě opatrný. Pokud si tu esej dobře přečteš, zjistíš, že dokáže velmi dobře postihnout i jemné odlišnosti. V těchto nuancích naznačuje, že zločinem není ornament. Zločinem je zneužívání ornamentu. To je původní podoba jeho myšlenky.“
O jakých projektech a publikacích bude řeč:
Christopher Long, Adolf Loos: Ruminations and Revisions. Essays, Praha 2025.
Adolf Loos, Řeči do prázdna, Praha 2014.
Adolf Loos, Navzdory, Praha 2015.
Karl Kraus (1874–1936). Zdroj: Wikipedie.
Peter Altenberg a Adolf Loos (1959–1919). Zdroj: Wikipedie.
Adolf Loos, Vila Moller ve Vídni, 1927–1928. Zdroj: WikiArquitectura.
Adolf Loos ve spolupráci s Karlem Lhotou, Müllerova vila v Praze, 1918–1930. Foto Matěj Baťha, 2007.
Prof. Christopher Long, Ph.D., studoval na univerzitách ve Štýrském Hradci, Mnichově a Vídni, doktorát získal na Texaské univerzitě v Austinu v roce 1993. V letech 1994–1995 učil na Středoevropské univerzitě v Praze. Dlouhodobě se soustředí na historii moderní architektury, se zvláštním důrazem na střední Evropu mezi lety 1880 a současností. Vyškolen spíše v historii než v architektuře, osvojuje si přístupy z kulturních a intelektuálních dějin, stejně jako politické a ekonomické historie. Studoval otázky kulturní reprezentace v architektuře, širší ideologické souvislosti architektonické teorie z konce 19. a počátku 20. století a vývoj architektonického vzdělávání. Mezi zájmy profesora Longa patří také moderní design v Rakousku, českých zemích a Spojených státech, stejně jako grafický design. Pracoval na několika výstavách a publikuje v široké škále témat. V roce 2022 obdržel čestný doktorát na pražské UMPRUM. Od roku 2017 vyšlo v českém překladu již šest publikací věnovaných dílům Adolfa Loose a jeho současníků. V letošním roce by na ně měla navázat česká mutace zmíněné knihy Adolf Loos: Ruminations and Revisions. Essays.
