„Navrhli jsme školu, do které bychom sami chtěli chodit,“ říká architekt Ondřej Píhrt

# architektura, Od západu nefouká?, Ondřej Píhrt, Petr Klíma, podcast, rozhovor, školy, vzdělávání

Vloženo05. 06. 2025

Architekt Ondřej Píhrt se v posledních letech intenzivně věnuje návrhům školních budov. V pokračování rozhovoru s Petrem Klímou podrobně představuje vítězný soutěžní návrh Základní školy Amos v Psárech. Mluví o tehdy specifickém zadání, otevřené komunikaci s investorem i odvaze přinášet nové typologické přístupy. Jak se dnes zadávají zakázky na školní budovy? Jak k návrhu nové školní budovy na zelené louce Ondřej Píhrt přistupoval, kde se inspiroval? A co všechno může ovlivnit vznik kvalitního školního prostředí?

V další části rozhovoru se Píhrt věnuje dalším novým školním stavbám. Sdílí zkušenosti s realizací veřejných projektů, které mohou narážet na politické proměny, tlak na cenu nebo nejasnosti v zadání. Srovnává s tím práci pro soukromé investory, s nimiž navrhoval také mateřskou a střední školu. Jak se liší způsob komunikace a rozhodování o školních budovách u soukromých a veřejných klientů? A jaké specifické požadavky přináší navrhování dalších typů škol pro mladší děti nebo dospívající?

Co v rozhovoru uslyšíte:

00:30 – soutěž na budovu Základní školy Amos v Psárech

„V tom článku se jednalo o principu celodenní školy, který se v Německu dlouhodobě využívá – o klastrovém uspořádání, o „výukové krajině“ a podobných trendech… To i dneska, natož tehdy, je v Německu spíše hudba budoucnosti. Nebylo to tak, že by se tam všechny školy stavěly skvěle – a to neplatí ani dnes. Pro nás byl takový úvod do tématu. Ale bylo to rychlé a dostatečně nové. Takže jsme se s těmi našimi povrchními znalostmi a nějakou ambicí udělat to jinak – navrhnout školu, do které bychom chtěli chodit my sami nebo do které bychom chtěli posílat svoje děti – do toho prostě pustili. A možná nás právě ta neznalost osvobodila. Osvobodila nás od zažitých stereotypů, protože jsme je prostě neznali. A to nám dalo určitou lehkost. A zkrátka – trefili jsme to. Tam určitě sehrálo roli i štěstí, souhra okolností…“

07:30 – školní budovy jako odraz společnosti

„I ta zadání se od roku 2013 hodně, opravdu hodně vyvinula. Ze čtyřstránkového se klidně stalo třicetistránkové. Na takovéhle věci se dneska už myslí – třeba na využití školního pozemku. Protože ten je vždycky hodně cenný a je škoda ho jenom zatravnit. To je k ničemu. Navíc má zatravněná plocha vysoké nároky na údržbu, i když se to sice levně zrealizuje. Takže dneska se na tohle všechno už víc myslí. A to přemýšlení o školách – minimálně v komunitě zřizovatelů a lidí, co se kolem toho pohybují – se fakt hodně posouvá. I ze strany ministerstva.“

„Protože rodiče – to je asi ta největší síla, která formuje, jaké školy vlastně jsou. Tím, jak vystupují, tím, jak se zapojují, tím formujou i neformální atmosféru, která pak ve škole vzniká. Ta škola samozřejmě už nějak funguje, ale rodiče na ni mají obrovský vliv. A často dokáže tlak rodičů i zničit chvályhodnou iniciativu školy. Překvapivě. Myslím, že si to spousta lidí vůbec neuvědomuje. A myslím, že když tohle někdo uslyší a upřímně se zamyslí nad tím, jak on sám vystupuje jako rodič vůči škole svého dítěte – tak si možná uvědomí, že to není jednoduché.“

27:17 – Základní škola Amos v Psárech

„Je to jeden z principů moderní školy. Ten princip klastru spočívá v tom, že se v rámci větší školní budovy vytvářejí menší, ohraničené celky, ve kterých se pohybuje uzavřená skupina dětí. Většinou jsou to dvě nebo tři třídy, můžou být i čtyři, ale to už je trochu moc. Ideálně by to mělo být tak do stovky dětí. A ten klastr funguje jenom tehdy, pokud ta jednotka může opravdu existovat víceméně samostatně. To znamená, že tam musí být sociální zázemí, zázemí pro učitele – ten učitelský tým – a taky nějaký společný prostor mimo samotné třídy. Prostor, který je uzpůsobený pro výuku. Ne jenom jako „výběh“ na přestávku, kde se všichni vyhrnou, proběhnou se a zase se vrátí zpátky. Tohle všechno vlastně definuje ten klastr.“

36:17 – svazková škola LOŠBATES

„To bylo zajímavé – byli to ti Kanaďané, kdo přizvali nás. Hledali v Čechách ateliér, který má zkušenosti se školami. A vypadli jsme jim my, díky té čerstvě postavené škole v Psárech. Vtipné bylo, že nám volali s tím, že prý vyhráli soutěž někde za Prahou – a jestli bychom na tom s nimi nechtěli dělat. A my jsme si říkali: ty jo, jakou soutěž? Vždyť o všech soutěžích víme… A najednou: nula. Žádný výsledky ještě vyhlášený nebyly. Tak co to je za školu? No – prý něco v páté zóně. Ani to moc neuměli vysvětlit. Tak jsme si říkali: no tak to je super, to jsme asi nevyhráli. A pak jsme zjistili, že oni dostali echo od organizátorů dřív, aby stihli zorganizovat cestu do Prahy na to oficiální vyhlášení. Aby tam mohli být.“

45:50 – školní budova v areálu Nová Zbrojovka v Brně

„Škola nemusí vždycky vypadat jako škola. Nebo aspoň ne celá její část. A zároveň – i když budova zvenku působí jednotně, každou její část se dá uchopit trochu jinak, co se týče prostoru a fungování. To je přesně případ i Nové Zbrojovky. Má tři podlaží a střešní terasu. To spodní patro je víceméně veřejný prostor – jsou tam soustředěné veřejné funkce školy, ale zároveň to umí fungovat i komunitně. Nad tím je pak prostor prvního stupně a nad ním druhý stupeň, každý má svoje podlaží. A my jsme ten návrh koncipovali tak, aby bylo možné jak v prvním, tak ve druhém patře vytvořit klastry. Nebo třeba i zvolit jiné uspořádání. Je to otevřené různým přístupům.“

55:30 – školy pro soukromé investory

„Liší se to hodně. My teď děláme školy pro zahraniční klienty a liší se to hlavně v tom, že ti soukromí investoři přesně vědí, co chtějí. Sledují moderní trendy a to, co se my často snažíme do projektů nenápadně dostat – i když to třeba není v zadání úplně jasně řečené –, tak oni si o to rovnou řeknou. Je to strašně osvěžující. A člověk má najednou pocit: jo, hele, tady se možná i něco přiučíme.“

O jakých realizacích bude řeč:

Základní škola Amos v Psárech a Dolních Jirčanech, foto BoysPlayNice

Základní škola LOŠBATES

Základní škola v areálu Nová Zbrojovka v Brně, vizualizace Dousek-Záborský

Ing. arch. Ondřej Píhrt absolvoval v roce 2007 Fakultu architektury ČVUT v Praze; během studia podnikl stáž na Technické univerzitě v Mnichově v ateliéru Hermanna Kaufmanna. Od roku 2015 působí coby zakládající partner ateliéru SOA. Dlouhodobě se věnuje návrhům vzdělávacích staveb, především základních škol. Za svoji práci získal společně s týmem ateliéru řadu ocenění včetně Grand Prix Architektů – Národní ceny za architekturu.

S-O-A