„Je třeba být pracovitý, talent nestačí,“ říká architekt a pedagog Zdeněk Fránek
# architektura, environmentální, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Zdeněk Fránek
Vloženo27. 02. 2025
Text Markéta Hossingerová
Zdeněk Fránek začal působit jako vysokoškolský pedagog již třiceti lety; jeho zkušenosti sahají od Ostravy přes Liberec až po Plzeň. Na Sutnarku přišel s vizí ateliéru environmentálního designu pro architekturu, v níž položil důraz na samostatnost a odpovědnost studujících. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, že pouhý talent nestačí – důležitá je především pracovitost a schopnost učit se. Studujícím dává prostor pro experimenty, ale zároveň je vede k pochopení kontextu a udržitelnosti v architektuře. Jaké výzvy čekají studenty a studentky v jeho ateliéru? A co Zdeněk Fránek považuje za největší problém současné architektonické výuky?
Vedle pedagogické činnosti má zkušený architekt za sebou řadu vlastních návrhů a realizací v Česku i ve světě, včetně staveb v Číně nebo projektů školících center v Africe. V rozhovoru popisuje, jak se liší práce architekta v různých částech světa – od materiálových omezení v Africe až po striktní pravidla a mimořádné měřítko v Číně. Každá země podle něj vyžaduje jiný přístup a cit pro místní kontext. Právě zkušenosti ze zahraničí Fránka utvrdily v tom, že architektura nesmí být univerzální, ale musí vycházet z prostředí, kde vzniká. Jaké specifické výzvy přináší navrhování v těchto destinacích? A co si z mezinárodních projektů odnáší Zdeněk Fránek pro svou práci v Česku?
Co v rozhovoru uslyšíte:
00:30 – Ostrava a Liberec
„V podstatě jsme ten obor tam tak nějak rozjeli, pár let jsem tam pobyl a rád na to vzpomínám. Byly to děti, které bych skoro řekl, že byly nepolíbené tím oborem. Možná právě to mě na tom tak zaujalo – navíc to byla stavárna, ne přímo architektura. Prostě čistě stavební škola, kde jsme ten obor architektury teprve zakládali. Ty děti byly pracovité, a to je pro mě strašně důležité. Že fungovaly, pracovaly, a hlavně že se jich člověk nemusel doprošovat, aby chodily do školy a věnovaly se tomu.“
„Já jsem děkanem nikdy být nechtěl, protože to není jednoduché. V podstatě tím přestanete tvořit. Ne že byste tedy úplně přestal, ale do toho pracovního portfolia se vám najednou přidá obrovská zodpovědnost. Všichni po vás chtějí vyšší plat, řeší svoje problémy… A já na tohle nikdy moc nebyl, ale musel jsem. Nakonec jsem to vydržel šest let, ale pak už to prostě nešlo dál.“
10:00 – zahraniční projekty
„V tomhle případě pracuju pro Zoologickou zahradu Praha. Obrátili se na mě, protože se znám s panem ředitelem, a chtěli, abych pomohl s upgradem nebo doplněním určité funkce – konkrétně školícího centra v jedné z rezervací. A pak se ozvali i z další rezervace, už sami od sebe. Chtějí něco podobného, co vznikne v Kamerunu, postavit i v Kongu. Jsou to rezervace zaměřené na záchranu primátů, kde budeme budovat objekty pro školení – jak dětí, tak dospělých. Cílem je, aby se místní učili chránit primáty, konkrétně gorily, šimpanze a mandrily, a aby je nelovili nebo netlačili z jejich přirozeného prostředí.“
20:20 – Plzeň – se studenty
„Je to hlavně o týmové práci. Chci, aby pochopili, že to, co se v tomhle ateliéru učí, stojí na spolupráci. Jasně, když někdo opravdu vynikne, může jít vlastní cestou a tvořit sám za sebe. Většina absolventů se ale nakonec připojí k nějakému kolektivu, kam přinese svůj pohled – třeba ten ekologický. Pak můžou říct: Takhle ne, musíme víc šetřit přírodu. Řešení existují a můžou vypadat jinak. A právě o tom to celé je.“
39:30 – Plzeň – budova Sutnarky
„Ty střechy nad světlíky úplně nahoře by klidně mohly být zelené. Při pohledu shora by to vypadalo mnohem líp. Nevím sice, v jakém jsou stavu izolace, ale neviděl jsem tam žádný zásadní problém, takže by to určitě šlo. Navíc by to pomohlo i s odvodem dešťové vody – ta by se nevsákla hned, ale odtékala by postupně. Bylo by fajn ji někde zachytit nebo odvést třeba do rybníka. Možnosti tu jsou. A co se týče těch teras – pokud vím, na děkanátě už pěstují rajčata.“
O jakých projektech bude řeč:
Práce studentů Ateliér environmentálního designu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara – studie soběstačné kapsle (J. Jagerčík, K. Techlovská, Groeslová)
Environmentální pavilony v Africe
Ing. arch. Zdeněk Fránek studoval na Fakultě architektury VUT v Brně, poté působil na ÚHA v Blansku. V roce 1989 založil firmu Fránek Architects. V současné době se věnuje projekční, publikační a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. V letech 2012–2018 byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Od roku 2020 působí jako vedoucí ateliéru Environmentálního designu pro architekturu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V zahraničí přednášel na univerzitách v Gentu, Utrechtu, Hildesheimu, Novém Dillí, Pekingu, Santiagu de Chile, Pekingu, Mexico City, New Orleans, Vídni a dalších.
