„Umění má být součástí architektury,“ je přesvědčený architekt a spisovatel Jiří Boudník

# architektura, Jiří Boudník, knihy, New York, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, rozhovor

Vloženo16. 01. 2025

Text Markéta Hossingerová

Jiří Boudník, architekt, spisovatel a umělec, začíná rozhovor s Petrem Klímou popisem své práce na restauraci Osteria v Plzni, kde kombinoval industriální styl s prvky historie automobilismu a přírodními materiály. V rozhovoru vzpomíná na emigraci do Spojených států a své studium v New Yorku. Po absolvování studia architektury nastoupil do firmy, která se specializovala na stavbu mrakodrapů. Boudníka fascinovala rychlost a preciznost tohoto typu výstavby. Jak vzpomíná na začátky v New Yorku? Jak rychle se staví mrakodrap? A jak se ho dotkl útok 11. září 2001 na budovy Světového obchodního centra, jehož byl svědkem?

Kariéra architekta se v jeho životě prolíná s drahou spisovatele. Ve svých knihách se věnuje především emigraci, kulturním rozdílům a mezinárodním vztahům, ať už česko-americkým, nebo česko-německým. První kniha se však svým obsahem jeho dalším dílům vymyká. Co bylo impulzem k jejímu napsání? Které další knihy následovaly? A jaký příběh zpracovává literárně nyní?

 

Co v rozhovoru uslyšíte:

00:30 – návrh restaurací Osteria v Plzni

„To bylo v hotelu Continental. Jeho majitel, Richard Marek, který vlastní několik dalších restaurací v Plzni, mě oslovil s nabídkou spolupráce na vytvoření nové značky – restaurace Osteria. Richard je velice osvícený restauratér a měl jasnou představu o typu podniku, který chce vytvořit. Osteria je v Itálii typ restaurace, kde si dáš rychlé jídlo a víno, často při cestě. Chtěli jsme se tím inspirovat, ale zároveň vytvořit něco nového, podobně jako některé „osterie“ nebo „bisterie“ v Praze. Objekt, který jsme pro to vybrali, byl v Martinské ulici. Dříve tam fungovala pizzerie. Po koupi bylo nutné celý prostor kompletně předělat. A tak jsme začali vymýšlet koncept…“

10:30 – emigrace a život v New Yorku

„Určitě mi studium tady na stavební průmyslovce dalo hodně, hlavně co se týče úrovně vzdělání. V Americe jsou podle mě na střední škole trochu pozadu oproti Česku. To, co jsem studoval u nás na střední škole, se tam probírá až na vysoké. Například integrály v matematice nebo pokročilá chemie – těmito věcmi se v Americe na úrovni střední školy studenti vůbec nezatěžují. Pamatuji si na chemii, kterou u nás učil pan Kadlec. Díky němu a celkově díky úrovni výuky jsem měl při přijímacích zkouškách v Americe náskok oproti ostatním studentům. Myslím, že právě to mi hodně pomohlo.“

20:45 – v roli spisovatele

„Ten proces psaní trval sedm let. A během něj jsem zjistil, že mě to vlastně baví. Je to hodně podobné práci architekta. Když jsi architekt, máš nejdřív nějaký nápad, ale pak musíš udělat rešerši. Musíš studovat buď to místo, nebo tu budovu, okolí, historii lidí a jejich životů. Je v tom hodně taková detektivní a archeologická část – shromažďování dat, informací, vjemů. A potom to začneš skládat. Podle mě architekt není jen technik, ale musí být i psycholog. Musí splnit přání klientům, což často znamená balancovat mezi názory manželky a manžela nebo jiných lidí, kteří do toho vstupují – třeba právníků. Architekt musí být taky umělec, protože musí vidět něco, co ostatní nevidí, chytit se inspirace. Musí být historik, aby znal vývoj, aby respektoval okolí, stáří budovy nebo architektury. A když tvoříš příběh, musí to zapadat do nějakého celku. Architekt – to slovo pocházející z řečtiny znamená „hlavní stavitel“, a ta role je hodně podobná i roli spisovatele. To mě na tom procesu psaní bavilo – že to vlastně nebylo něco úplně neznámého, protože i tam musí celek držet pohromadě.“

28:50 – historie a mezinárodní vztahy

„Plzeň je mi sympatická i tím, že ji osvobodili Američani. Už v roce 1980, nebo kdy to bylo, jsem se to snažil připomenout paní učitelce – tehdy to byla ještě soudružka učitelka. Bohužel jsem za to dostal třídní důtku. Ale myslím, že je hezké, že se tady na Slavnosti svobody vyvěšují americké vlajky. Já vždycky budu hájit pozitivní vliv Ameriky na naši zemi. Samozřejmě, v dnešní době se často diskutuje, co Amerika udělala špatně – třeba ve Vietnamu nebo v Iráku. Ano, ne všechno se jim povedlo. Nepovedlo se jim to ve Vietnamu, možná v Iráku. Ale od samého začátku je to země svobody, a díky ní máme i my tady svobodu. A svoboda je pro člověka strašně důležitá. To je něco, co musíme vnímat a co bychom si měli připomínat – že tu svobodu máme díky Americe.“

49:00 – stavba mrakodrapů 

„Už během studií jsme navštívili několik mrakodrapů, které se tehdy stavěly, a úplně mně učaroval ten proces jejich výstavby. Je to neuvěřitelně rychlé – staví se až 10 pater za měsíc. Vysokopevnostní beton umožňuje neuvěřitelné tempo. Nejprve se samozřejmě dělají sloupy, a pak se vylije beton pro podlaží. Abych dal příklad: vyliješ beton, a už za dvě hodiny tam přijdou tesaři, kteří začnou pracovat. Vidíš je, jak s červenými provázky vytyčují následující patro. Ta rychlost a preciznost mě úplně fascinovaly, a tehdy jsem si řekl: Tohle by mě bavilo.“

 

O jakých projektech bude řeč:

restaurace Garage Osteria

 

mrakodrapy v New Yorku

 

modely budov Světového obchodního centra v New Yorku

 

knihy

 

Jiří Boudník (1970, Plzeň) studoval na stavební průmyslovce v Plzni a 4. července 1987 emigroval s matkou a sestrou do USA, o čemž napsal knihu A zalévej kytky – příběh uprchlíka. V letech 1989–1991 studoval umění na Munson Williams Proctor Intitute v New Yorku, poté přestoupil na The Cooper Union School of Art na Manhattanu. Nakonec mu učarovala architektura, a tak po dvou letech přestoupil na fakultu architektury Irwin S. Chanin School of Architecture, kterou jako děkan vedl John Hejduk (mezi Boudníkovými učiteli byli Peter Eisenman, Daniel Libeskind či Ricardo Scofidio). Studium absolvoval v roce 1997. V letech 1997–1999 pracoval jako inženýr pro společnost Ysrael Seinuk and Associates. V letech 1999–2002 působil jako projektový manažer ve firmě J. A. Jones Construction, stavějící mrakodrapy na Manhattanu.

Dne 11. září 2001, kdy do věží Světového obchodního centra (WTC) naletěla letadla teroristů, pracoval na budově federálního soudu v Brooklynu. Již následujícího dne se podílel na záchranných pracích v troskách WTC a následně vypracoval několik 3D modelů této oblasti, což vedlo k založení firmy Brainstorm Computer Animated Solutions, která se zabývala koordinací LIDAR dat a živým přenosem do 3D modelů budov. S partnery pokračoval ve výrobě nejpřesnějšího 4D modelu areálu WTC, vycházející z původních nákresů budov a rozsáhlého archivu údajů, které během práce na Ground Zero shromáždil. O těchto zkušenostech také napsal knihu Věže – Příběh 11. září.

V roce 2002 založil ateliér Boudnik and Associates, věnující se designu a stavbě rodinných domů v New Yorku. V letech 2003–2008 pracoval jako architekt ve firmě Cetra Ruddy Inc. (NYC). V letech 2008–2020 působil ve vedoucích pozicích v několika nadnárodních i tuzemských firmách. V roce 2021 založil vlastní ateliér AJ. Věnuje se architektuře, ale i malbě, kterou zakomponovává do svých projektů.

www.jiriboudnik.com