„Plzeň je progresivní, ale občas nevyužije svůj potenciál,“ říká krajinářský architekt Milan Svoboda
# architektura, EHMK 2015, Milan Svoboda, Nové divadlo, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, rozhovor, urbanismus
Vloženo02. 01. 2025
Text Markéta Hossingerová
Krajinářský architekt a urbanista Milan Svoboda se věnoval ve své kariéře zejména
městskému plánování a opakovaně zaujímal i významné manažerské role. V rozhovoru
s Petrem Klímou popisuje začátky svého působení v Plzni, kam přišel v polovině
osmdesátých let. Po roce 1989 nastoupil na transformovaný Útvar koncepce a rozvoje města
Plzně. Měl zde na starosti přípravu prvního polistopadového městského územního plánu.
Později stál také u prvních místních architektonických soutěží a ÚKRMP léta vedl. Jak
ovlivnilo socialistické dědictví podobu Plzně v devadesátých letech? Co obnášelo prosazení
ekologických prvků do územního plánování? A jaké změny přinesly architektonické soutěže
té doby? Na kterou ze soutěží je dodnes hrdý?
Svoboda se také významně zapojil do projektů, které měnily tvář Plzně po roce 2000. Velmi otevřeně hovoří o své manažerské zkušenosti s vedením týmu připravující projekt Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, v jehož pozadí se střetávaly rozdílné politické a kulturní zájmy. Ačkoli byl jeho vztah s projektem komplikovaný, zdůrazňuje důležitost zavádění nových kulturních formátů a jejich vliv na místní společnost. Jaké impulzy přineslo Evropské hlavní město kultury zdejší kulturní scéně? Jak probíhala příprava této prestižní akce? A jaké výzvy přineslo propojení kultury s politikou?
Co v rozhovoru uslyšíte:
00:30 – začátky v Plzni
„To souviselo s přípravou nového územního plánu. Plzeň byla tehdy velice progresivní v tom, že se v něm jako jednom z mála měst nezrušil tehdejší Útvar hlavního architekta, který se transformoval do dnešního Útvaru koncepce a rozvoje. Vlastně to zůstalo jenom v Praze a v Plzni. Takže se začal chystat nový územní plán, vlastně první porevoluční územní plán, který byl vydán ve větších městech. No a potřebovali krajináře. Neměli krajináře; měli poměrně slušné obsazení všech ostatních oborů, ale krajináře ne. Takže jsem tam nastoupil vlastně jako člověk, který měl připravit do územního plánu řešení krajiny a územního systému ekologické stability.“
„Pro mě je to vlastně to nejlepší, co mě v profesní kariéře potkalo. Samozřejmě to bylo plné různých bojů a někdy i zklamání, protože pořád pracuješ s politickou reprezentací, která má svoje názory a občas je mění způsobem, jaký si ani neumíš představit. Ale to je prostě součást té práce. Mě samotného však samospráva jako taková hodně bavila. Jsem přesvědčen, že silná samospráva obcí je základní stabilitou celé země.“
17:05 – architektonické soutěže
„A dodnes se tím chlubím, opravdu to říkám upřímně. Dodnes se chlubím tím, že jsem byl u vzniku plzeňských kašen. Pro mě to byl velký zážitek (…); ta soutěž byla podle mě skvělá, a to i díky výborné porotě. V prvním kole bylo spoustu návrhů, do druhého kola postoupilo pět z nich, jestli se nepletu. Nakonec byl vybrán návrh pana architekta Ondřeje Císlera, který se stal velice kontroverzním.
Nedávno jsem měl na sobě tričko, které se stalo novým městským merchem. Někde na Moravě se mě někdo zeptal, co je to na tom tričku. Odpověděl jsem, že to jsou kašny z Plzně, a vyprávěl jsem celý jejich příběh. Pamatuji si například na výstavu soutěžních návrhů, kterou jsme uspořádali ve stanu na náměstí Republiky. Někdo tehdy napsal do návštěvní knihy: „Svobodu pověsíme na velblouda.“ Boj o kašny byl opravdu tvrdý a trval od soutěže v roce 2004 až do roku 2007, kdy zastupitelstvo rozhodlo o realizaci – o pouhý jeden nebo dva hlasy. Bylo to těsné a stalo se to předmětem politického boje, což je samozřejmě špatně. Ale nakonec se to povedlo.“
31:25 – Evropské hlavní město kultury 2015
„Potom jsem v určitou chvíli dostal nabídku – spíše neformální, ale přece jen nabídku – vrátit se do Plzně. Měl jsem se stát manažerem týmu, který kandidoval a zajišťoval přípravu Plzně na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Byl to pro mě prostor naprosto neznámý, dostat se do světa kultury a umělců. A to rozhodně není jednoduchý svět, o tom asi nemusíme dlouho mluvit.“
„[…] a bylo to trochu překvapení pro všechny, že titul získala právě Plzeň. Myslím si ale, že to byl výsledek naší práce. Možná jsme lépe pochopili smysl celého projektu než Ostrava, která měla spíš dojem, že je potřeba se více předvádět. My jsme naopak pochopili, že je důležité přinést do města nové impulzy a inspirace z evropského prostředí, které by mohly Plzeň obohatit. A myslím, že se to povedlo, i když se během příprav vyskytly určité problémy.“
41:50 – Nové divadlo
„Z hlediska architektury jsi to asi zhodnotil dobře – budova je moderní a dobře vybavená, zejména po technologické stránce, což je určitě pozitivní. Bohužel pro veřejný prostor je to už složitější. Nedávno jsem se o tom bavil v souvislosti s Evropským hlavním městem kultury v Českých Budějovicích, které bude EHMK v roce 2028. Jako firma se tam ucházíme o zapojení do soutěže na územní plán a diskutovali jsme, jaké investiční příležitosti tam vlastně jsou. Komentoval jsem, že tato budova v Plzni je sice nějakým způsobem usazená v prostoru, ale město zatím nedokázalo adekvátně reagovat na to, že tam stojí. Je umístěna na křižovatce kapacitních komunikací, bez dobře zpracovaných nebo promyšlených vazeb na okolní budovy a veřejný prostor. To místo je zkrátka hodně problematické a zatím se s tím nikdo pořádně nevypořádal.“
50:50 – Plzeň – Evropské hlavní město kultury po deseti letech
„Za největší přínos, který jsme tehdy vyhodnotili v evaluační zprávě, považuji změnu ve vnímání a přijetí alternativních forem kultury. Na základě výzkumů, které jsme realizovali s řadou otázek, vyplynulo, že po roce 2015 byli lidé ochotnější respektovat a akceptovat jiné formy kultury, než na jaké byli zvyklí. Předtím byli spíše vyhranění, takže toto považuji za jeden z velkých zlomů, které zde nastaly ve vnímání kultury. Co se týče veřejného prostoru, od roku 2015 se zde samozřejmě udělal kus práce – některé projekty se zrealizovaly, jiné na svou realizaci stále čekají. Nevnímám však, že by zde došlo k něčemu výrazně odlišnému nebo výjimečnému oproti jiným městům. Je dobře, že se zde staví nové budovy a realizují nové projekty, ale stále tu, stejně jako v celé České republice, chybí posun k výrazně modernějšímu nebo odvážnějšímu pojetí architektury a veřejného prostoru.“
O jakých realizacích bude řeč:
kašny na náměstí
Nové divadlo
Jiráskovo náměstí
RNDr. Milan Svoboda vystudoval ekologii a ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Profesně se věnuje plánování krajiny, krajinářské architektuře, územnímu plánování a strategickému plánování. V letech 1992–2007 působil v Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, který od roku 2001 řídil. Mezi největší projekty z té doby řadí územní plán města Plzně z roku 1992 a Program rozvoje města Plzně z roku 2003. Zkušenosti z řízení městské organizace zúročil při vedení týmu města Plzně v době kandidatury na titul Evropské hlavní město kultury 2015 a při ustavení společnosti Plzeň 2015. V letech 2007 – 2010 a 2015 – 2019 pracoval ve společnosti HaskoningDHV Czech Republic, spol. s r. o. V roce 2019 založil s Janem Cihlářem projekční kancelář Ateliér Cihlář-Svoboda s. r. o., v níž je jednatelem.
Je autorem a spoluautorem řady urbanistických a územně plánovacích dokumentů, územních studií a plánů územních systémů ekologické stability. Aktivně pracuje v České komoře architektů, věnuje se především oblasti architektonických soutěží. Od roku 2021 je porotcem soutěže Adapterra Awards. Publikoval řadu příspěvků v oblasti plánování krajiny, územního plánování, územního rozvoje i architektonických soutěží.
