„František Sammer byl humanista s vírou v dobro v lidech,“ říká historička architektury Martina Hrabová
# František Sammer, historie, Martina Hrabová, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, rozhovor
Vloženo12. 12. 2024
Text Markéta Hossingerová
Martina Hrabová, autorka knihy „Galaxie Le Corbusier“, v druhém díle rozhovoru pokračuje ve vyprávění o životě a díle architekta Františka Sammera, jehož životní dráha je příkladem neuvěřitelné adaptability, velké odvahy a touhy přispět ke změně společnosti. Jak se plzeňský rodák stal součástí mezinárodní scény, od Sovětského svazu přes Japonsko až po Indii? Co ho vedlo k rozhodnutí zapojit se do britské armády během druhé světové války a co se změnilo, když se po válce vrátil do Československa?
V rozhovoru Martina Hrabová připomíná, že Sammer byl humanista s neochvějnou vírou v dobro. Zlomem v jeho životě se stala právě účast ve druhé světové válce. Po těžkém zranění během služby v britské armádě se rozhodl pro návrat do Československa. Proč se tehdy rozhodl opustit mezinárodní kariéru, a naopak přijmout omezení komunistického režimu? Přesto se navzdory perzekucím dokázal prosadit jako urbanista. Jak jeho práce na urbanistických plánech Plzně ovlivnila podobu města?
Co v rozhovoru uslyšíte:
00:30 – SSSR, Japonsko, Indie
„Eda Krizeová vždycky říkávala, že František Sammer měl v sobě skálopevné přesvědčení v dobro v lidech. A byl opravdu, dalo by se říct, až naivní humanista. On zřejmě dokázal zavírat oči před tím, co může napáchat režim, který se zastřešuje podobnými ideály. Ale co jsem vysledovala během té jeho životní cesty, byl spíš jeho pozoruhodný talent vždycky si najít to dobré. V jakékoliv situaci, do které se dostal, a to i v situacích, které byly často velmi kruté a náročné.“
10:25 – zpět do vlasti
„Ta válka byla samozřejmě obrovským mezníkem úplně pro všechny. On ji mohl vlastně prožít v klidu v tom ášramu, nerušeně. Ale ten klid a bezpečí pro něj začaly být úplně nesnesitelné. V podstatě si to zapojení do armády musel poměrně tvrdě vybojovat, protože bylo velmi těžké narukovat jako Čech z Indie do spojenecké armády. To, co pak zažil na bojišti a ve válce, bylo opravdu kruté. Dochovaly se dopisy, kde prosí o přeložení, protože ty podmínky byly nepředstavitelné. A to zranění tomu také vůbec nepomohlo. Já si tu změnu jeho kurzu vykládám tak, že ta válečná zkušenost, zranění a následné operace, které z něj udělaly polovičního invalidu, způsobily, že už se na sebe nemohl spoléhat tak, jako dřív. Navíc se na to určitě přidalo i to, že byl vyčerpaný. Ocitl se na prahu čtyřicítky, v zahraničí, a docházely mu síly.“
15:00 – v komunistickém Československu
„Na Františka Sammera se dá nahlížet ze dvou perspektiv. Ta první je pohled lidí, kteří ho tady u nás znali a pamatují si ho – třeba Eda Krizeová, jeho syn nebo bývalí kolegové. Ti vzpomínají na noblesního pána, který vyprávěl historky ze svých cest a zároveň se oddaně věnoval své práci, především urbanistickým studiím. Ale z pohledu jeho přátel z meziválečné doby byl jeho osud vnímaný jako tragédie. Oni to vůbec nedokázali pochopit – že si nechal takhle uzavřít obzory, žil s manželkou, která ani neuměla anglicky, takže si spolu nemohli pořádně popovídat. Nemohl cestovat, nemohl s nimi spolupracovat, nemohli si vyměňovat názory nebo inspiraci. A tohle řešili v korespondenci až do začátku jednadvacátého století, dokud žili, a dokonce se tím dodnes zabývají jejich potomci. To je neuvěřitelné sledovat.“
31:40 – urbanistou v Plzni
„V případě sídliště Slovany se nepochybně jedná o velmi vyspělý a kvalitní příklad socialistického realismu u nás. Sammerovi se tam například podařilo pracovat s ornamentem, a ne s explicitními budovatelskými výjevy, jaké najdeme na jiných sídlištích. Toto sídliště bývá uváděno jako jeden z opravdu výtvarně zdařilých příkladů počátků socialistického realismu u nás. Je možné, že tam Sammer uplatnil to, s čím se setkal v Sovětském svazu, nebo co musel používat například při práci na moskevském metru. Ale zároveň bych se ráda vymezila vůči tomu, že je považován za někoho, kdo socialistický realismus prosazoval. On z toho totiž velmi rychle vycouval. Ve svědectvích, například v dopisech Raymondovým, se svěřil, že svou činnost nasměroval k urbanismu, aby se nemusel potýkat nebo podléhat těmto oficiálním směrnicím ve výtvarném názoru.“
O jakém projektu bude řeč:
Kniha Galaxie Le Corbusier: svět přátel na fotografiích ze sbírky Františka Sammera
Mgr. Martina Hrabová. PhD., je historička umění se specializací na dějiny moderní architektury v přeshraničních souvislostech. Ve své doktorské práci se věnovala českým asistentům v Le Corbusierově ateliéru, mezi nimiž patřil k nejvýraznějším osobnostem plzeňský architekt František Sammer. V knize Galaxie Le Corbusier: svět přátel na fotografiích ze sbírky Františka Sammera (2021, Artefactum) se Hrabová věnuje sociálním vazbám z pařížského ateliéru prostřednictvím dobových fotografií, které v roce 2016 objevila v zapomenutém Sammerově archivu v Indii. Zabývá se otázkami sociálního a kulturního kontextu výměny myšlenek a mechanismů vytváření mýtů v historii umění a architektury.
