„Vegetace ve městech je pro zvládnutí problémů s klimatem zásadní,“ míní architekt a fotograf Petr Jehlík
# architektura, DRN, fotografie, Od západu nefouká?, Petr Jehlík, Petr Klíma, Plzeň, podcast, rozhovor, Stanislav Fiala, zelené střechy
Vloženo03. 10. 2024
Text Markéta Hossingerová
V druhé části rozhovoru se architekt a fotograf Petr Jehlík ohlíží za svým studiem na plzeňské stavební průmyslovce a vzpomíná na to, jak na něj budova školy působila a jak se proměnila. V současné době Petr působí v pražské kanceláři architekta Stanislava Fialy, proto se předmětem dalšího hovoru stal zejména pražský polyfunkční dům DRN. Proč získala budova takový název? A jak může dům přispívat k adaptaci městského prostředí na měnící se klimatické podmínky?
Ačkoliv žije Petr Jehlík dlouhodobě v Praze, do Plzně se opakovaně vrací, a dokumentuje stavební produkci 20. století pro Plzeňský architektonický manuál (PAM). Jak reflektuje vývoj města v posledních dekádách? Jak vnímá architekturu a veřejný prostor v Plzni? Co se zde podařilo, a kde jsou podle něho naopak rezervy?
Co v rozhovoru uslyšíte:
00:30 – o „stavárně“
„Vnímal jsem to tak, že projekt stavební průmyslovky nebyl žádný progresivní úlet, a nevím, jestli to byl správný vzkaz pro generace budoucích studentů, ale nemůžu té budově upřít, že v té době tam bylo přítomno velké množství řemesla. Když jsme tam studovali v 90. letech, bylo to zajímavé. Když jsem se teď mohl do té budovy vrátit, když jsme ji fotili před pár lety pro Plzeňský architektonický manuál, uvědomil jsem si, kolik věcí tam už chybí. Jak se to vytratilo během deseti, patnácti let. Ať už jde o dispoziční uspořádání tříd, dobové truhlářské vybavení, nebo autentická okna.“
08:10 – o práci se Stanislavem Fialou
„Dneska mi už připadá jako běžná věc, že během práce na projektu stále hledáme způsoby, jak něco zlepšit nebo uchopit jinak, než to bylo na začátku, i když se nám to zpočátku zdálo dobré. Moje stopa v těch projektech je dílčí. Vím o ní, ale pro širší veřejnost zůstává neznámá, třeba jako různé menší vstupy, které mohou být více či méně výrazné. Řešil jsem například materiálové zpracování sloupů nebo návrh prosklení – tyto prvky pro danou stavbu znamenají hodně. Samozřejmě to ale neznamená, že by ty domy nesly můj rukopis, to určitě ne. To je věc, se kterou se musím smířit, a to je v pořádku.“
18:15 – o DRNu
„Ten dům se nejmenuje DRN náhodou. Název vychází z jeho charakteristické podoby – celá hmota budovy je obklopena kontinuálním balkonem, který má po celé délce truhlíky dostatečně hluboké pro výsadbu vysokých travin. Na konci léta z těchto truhlíků trávy vlají dolů směrem k Národní třídě.“
23:00 – o směřování Plzně
„Myslím si, že některé proluky se zaplnily docela dobře, například Na Roudné nebo Na Belánce vznikly nové realizace. Kvalita samozřejmě není všude stejná, ale celkově se to zlepšuje. Mám z toho poměrně nadějný pocit, že se to ubírá správným směrem. Myslím si ale, že tu stále existuje mnoho příležitostí, které by stálo za to využít. Plzeň je dostatečně velké a geograficky dobře situované město, aby tu mohly vznikat špičkové stavby, věci velmi vysoké kvality, které by obstály ve srovnání s čímkoliv. Není důvod, aby tomu tak nebylo.“
O jakých stavbách bude řeč:
budova Střední průmyslové škola stavební Plzeň
polyfunkční objekt DRN v Praze
Ing. arch. Petr Jehlík po studiu plzeňské stavební průmyslovky absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Studoval i na pražské UMPRUM v ateliéru prof. Jiřího Pelcla. Do roku 2014 působil v kancelářích Fact, mimolimit a D3A, od roku 2015 pracuje jako architekt ve studiu Fiala+Nemec. Kromě architektury se dlouhodobě věnuje i jejímu fotografování – je dvorním fotografem Plzeňského architektonického manuálu (PAM), jako autor současných snímků se podílel i na výstavních a publikačních projektech KOTVY MÁJE – České obchodní domy 1965–1975 a Růžena Žertová – architektka domů i věcí.