Od Západu nefouká?

„Při focení architektury se domům snažím porozumět,“ říká architekt a fotograf Petr Jehlík

# architektura, dokumentace, fotografie, historie, kresba, Od západu nefouká?, Petr Jehlík, Petr Klíma, podcast, rozhovor

Vloženo19. 09. 2024

Text Markéta Hossingerová

Fotografování architektury přináší Petrovi Jehlíkovi radost. K zájmu o výtvarné umění, především kresbu, se během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze přidala fotografie, která nyní doplňuje jeho architektonickou praxi. Proč je kresba stále nenahraditelným způsobem, jak zachytit veřejná prostranství? Jak architektonické vzdělání ovlivňuje Petrův přístup k focení staveb? A přemýšlel někdy Petr nad tím, že by opustil navrhování a věnoval se pouze fotodokumentaci architektury?

Zásadním tématem první části dvoudílného rozhovoru byl projekt Plzeňský architektonický manuál (PAM), pro který Petr Jehlík fotografuje již více než deset let plzeňské stavby převážně z meziválečné éry. Proč považuje dokumentaci těchto objektů za důležitou? Jaký vliv má světlo a čas na fotografování architektury? A co je pro fotografa architektury nejtěžší – zachytit krásu stavby, nebo její funkčnost?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

01:25 – od architektury k fotografii

„Do kresby mě nikdo nemusel nutit. Tím jsem byl zaujatý vlastně od dětství. Je to vášeň. A ta fotka se k tomu přidala až později a postupně. Domácí prostředí tomu úplně nenahrávalo, až pak na vysoké škole, když jsem začal dělat Umprumku, tak mě fotografie začala zajímat mnohem více. A tak jsem si za ušetřené peníze začal kupovat lepší techniku a začal zjišťovat – tehdy bylo mnohem těžší získat nějaké informace – čím třeba fotí lidé, jejichž fotky se mi líbí.“

04:00 – kresba versus fotografie

„Kresba pro mě stále zůstává mnohem niternější. Je to jednoduchý výrazový prostředek, který se nedá ničím ošálit. Navíc stačí jen tužka a papír. Na druhou stranu, když chce člověk něco dokumentovat, mapovat, třeba jako v případě Plzeňského architektonického manuálu, tak tam má použití kresby určitá úskalí. Jednak je kresba samozřejmě časově náročná, a pro běžného diváka by mohla být i méně uvěřitelná.“

12:25 – architekt fotograf

„Být architektem, který navrhuje nějaká řešení, je pro mě obecně přece jen o něco zajímavější, než fotografování samotné. Ačkoliv někdy jsem na vážkách. V případě, že je to opravdu zajímavě udělaný, hezký dům, tak je jeho fotografování samozřejmě velká radost. Ale reálně bych pak jako fotograf musel brát i zakázky na fotografování domů, které mi úplně nesedí. A taková představa mě dokonale odradila.“

21:35 – Plzeňský architektonický manuál

„Když ty domy a jejich okolní situace vidím, pozoruji, jak jsou orientované atd., tak se snažím si představit, co asi běželo tomu tvůrci hlavou. A napadá mě: aha, tady asi chtěli udělat tohle, tady se snažili dát důraz… A připadá mi, že těm domům trochu víc rozumím. Pro mě to nejsou jen výtvarné objekty a hra tvarů, světla a stínu. Snažím se v tom zobrazit právě i to řemeslo.“

30:55 – práce v terénu

„Došel jsem k tomu, že v brašně přes rameno se to v podstatě nedá unést, takže nosím batoh. Ten stativ si obvykle beru, protože když si ho nevezmu, tak bych si pak trhal vlasy, že jsem si ho nevzal.
Může se totiž hodit přesně ve chvílích, kdy potřebuješ hodně dlouhou nebo delší expozici, než co se dá udržet z ruky, a potřebuješ nasadit šedý filtr, abys omezil množství světla a dosáhl toho, že se ti to okolí mázne.“

43:50 – mizení historických staveb 

„Já chápu, že soukromý vlastník má starý, tepelně špatně udržovatelný dům někde v zástavbě a není schopen ho dlouhodobě provozovat za určité náklady. A tady si nejsem jistý, jestli by se ta rekonstrukce měla provést tak, že se ten dům zkrátka obalí se snahou zachovat některé kvality z té staré doby. Skoro bych řekl, že to ani není takto možné udělat. A teď možná budu mluvit sám proti sobě, ale myslím si, že by se v takových případech mělo přistoupit k adaptaci toho domu na nové podmínky i s tím, že se ten jeho výraz zkrátka změní.“

O čem bude bude řeč:

kresba veřejných prostranství

Mlýnská strouha v Plzni

náměstí T.G. Masaryka

fotodokumentace pro Plzeňský architektonický manuál

proměna obchodního a nájemního domu Marie Staré

citlivě zrekonstruovaná vila manželů Svobodových

interiér z přestavby domu Brummelových

konverze průmyslové stavby na planetárium

Ing. arch. Petr Jehlík po studiu plzeňské stavební průmyslovky absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Studoval i na pražské UMPRUM v ateliéru prof. Jiřího Pelcla. Do roku 2014 působil v kancelářích Fact, mimolimit a D3A, od roku 2015 pracuje jako architekt ve studiu Fiala+Nemec. Kromě architektury se dlouhodobě věnuje i jejímu fotografování – je dvorním fotografem Plzeňského architektonického manuálu (PAM), jako autor současných snímků se podílel i na výstavních a publikačních projektech KOTVY MÁJE – České obchodní domy 1965–1975 a Růžena Žertová – architektka domů i věcí.