„Loos pracoval s interiérem jako s divadelní scénou,“ říká historik architektury Petr Domanický
# Adolf Loos, historie architektury, Od západu nefouká?, Petr Domanický, Petr Klíma, Plzeň, plzeňská architektura, podcast, přednáška, Semlerova rezidence, souvislosti
Vloženo19. 12. 2025
Text Radka Šámalová
Třetí díl podcastové série věnované odkazu architekta Adolfa Loose se odehrál formou veřejné nahrávky v prostoru Semlerovy rezidence v Plzni – v jednom z nejvýznamnějších loosovských interiérů u nás, jehož obnova a otevření veřejnosti patří k největším památkářským výkonům posledních let.
Petr Klíma v první části rozhovoru s historikem architektury a kurátorem sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni Petrem Domanickým otevírá témata dlouhodobého výzkumu Loosova díla v Plzni, okolnosti obnovy Semlerovy rezidence i Loosovo charakteristické řešení interiérů. V dialogu zaznívají i Domanického osobní zkušenosti z průběhu rekonstrukce – od práce s archivními prameny a spolupráce s restaurátory až po hledání autentického dobového vybavení a drobných artefaktů, které dotvářejí výslednou atmosféru interiéru. Rozhovor ukazuje Semlerovu rezidenci nejen jako významnou architektonickou památku, ale také jako živý prostor odrážející snahu o citlivou interpretaci Loosova díla pro současné publikum.
Co v rozhovoru uslyšíte:
05:39 – výzkum Loosova díla v Plzni a role Petra Domanického
„V roce 2009 vznikla v Západočeské galerii díky řediteli nová podsbírka architektury. Do té doby se galerie architekturou nezabývala. S mým příchodem do galerie – nastoupil jsem tehdy z Národního památkového ústavu, kde jsem předtím působil – jsme se začali věnovat také přípravě publikací, výstav, přednášek a podobně. Po první výstavě Umění Českého západu, která se věnovala období let 1925–2010 a byla připravena k 85. výročí Sdružení západočeských výtvarných umělců, následoval jako druhý velký projekt Adolf Loos. Dostal jsem za úkol ujmout se výstavního projektu na toto téma. […] Museli jsme si s kolegy položit otázku, čím se vlastně můžeme zabývat, aby to nebylo opakování toho, co v té době dokončili v Brně (pozn. aut.: v roce 2010 se završil dlouholetý výzkumný, výstavní a publikační projekt Studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose v Müllerově vile Adolf Loos – dílo v českých zemích. Ve spolupráci s Muzeem města Brna se uzavřel doplňující výstavou a publikací Brněnské stopy Adolfa Loose). Shodli jsme se proto, že bude dobré zaměřit se na plzeňské souvislosti, zejména na rodiny investorů Loosových interiérů. To byla oblast, která byla tehdy prozkoumaná jen velmi málo, a navíc se z Plzně bádá snáz.“
11:04 – Loos – Plzeň – souvislosti
„Publikace Loos – Plzeň – souvislosti vlastně vznikla dost improvizovaně a původně měla vypadat úplně jinak. Možná jsem to ještě nikdy nikde neříkal, ale vůbec to nemělo být tak, že ji celou napíšu já a pak tam Petr Jindra doplní kapitolu o obrazech Oskara Kokoschky. […] Díky panu magistru Jelenovi ze Státního oblastního archivu jsem se tehdy začal probírat přihlašovacími lístky, abych v tom získal alespoň základní přehled. Vypisoval jsem si poznámky, a když bylo čím dál jasnější, že se žádného textu od domluveného stěžejního autora nedočkám, začal jsem to psát sám. A pak se to, tak jak to u mě často bývá […], začalo větvit, košatit a narůstat. […] Navíc byl od začátku požadavek, aby kniha byla dvojjazyčná, takže její rozsah ještě vzrostl. Vzniklo z toho něco, u čeho dodnes vlastně nevím, jak se to podařilo za tak krátkou dobu realizovat. Tenkrát kolem toho byly i pochybnosti, protože kniha byla poměrně rozsáhlá, a tudíž i finančně náročná, ale dnes jsme už asi u třetího dotisku.“
17:40 – počátky obnovy Semlerovy rezidence
„V době, kdy vznikala studie, tedy poté, co jsme objekt převzali v roce 2012, se v části domu ještě bydlelo a technický stav byl velmi špatný. Dokonce se bydlelo i přímo v tom interiéru – jeden z bytů byl obydlený až do roku 2013. Bydlela v něm osmdesátiletá paní, se kterou jsme tehdy společně s městem řešili náhradní byt. Bylo tedy poměrně komplikované začít tady cokoli projektovat, protože i projektanti s námi museli do bytu chodit, dívat se do skříní a všechno záleželo na tom, kdy a jestli nás tam pustí. […] Stavba se navíc realizovala po etapách. Zpočátku jsme postupovali velmi opatrně, protože jsme na to jednoduše neměli prostředky. Pak ale přišel rok 2015, kdy byla Plzeň Evropským hlavním městem kultury, a současně vznikl i požadavek našeho zřizovatele, aby byl objekt alespoň částečně zpřístupněn veřejnosti.“
37:54 – cesta k autentickému interiéru
„Po jednom kontrolním dni na stavbě už jsme věděli, že výklenek ve spíži, na podestě u kuchyně, tam skutečně je, a že v něm původně stála elektrická lednička. Odpoledne jsem přišel do kanceláře, otevřel internet a napsal jsem si do vyhledávače historická elektrická chladnička. Samozřejmě na mě vyskočily hlavně ty z padesátých let, které všichni známe, to je celkem běžné. A najednou se mezi nimi objevil jeden obrázek – starší. Byl to starý inzerát, takže jsem tam okamžitě napsal. Ukázalo se, že je v Konětopech u Pnětluk, což je takové jméno, že si ho pamatuju dodnes. Paní mi odepsala, že ji ještě mají. Okamžitě jsem sháněl naši ekonomku, ta mi řekla: „Můžete to koupit.“ Takže jsme během asi dvou dnů, hned po víkendu, jeli s kolegou, správcem budov, pro historickou chladničku. Doslova jsme ji vyrvali ze stodoly z hliněné podlahy. Ještě na místě jsme ji měřili a volali panu restaurátorovi, ten nám změřil výklenek tady v domě, a zjistili jsme, že tam zbývají dva centimetry – že tam prostě odjakživa patřila. Takže takhle se to rodilo. A asi za čtrnáct dní nám pak volali z Hradce Králové, že by ji strašně chtěli, protože se těžko shání. Já jsem od té doby žádnou takovou už neviděl…“
55:45 – divadelní charakter Loosových interiérů
„Interiéry od Loose jsou vlastně vícesmyslová záležitost. Vůbec není divu, že jeho byty jsou řešené tak, jak to tehdejší společnost často překvapovalo – tedy jako prostory odizolované od okolního světa. To je naprosto zásadní i v divadle. Když jdete do divadla, obléknete se, vstoupíte dovnitř a najednou jste na dvě tři hodiny v úplně jiném světě. Nevíte, jestli jste ve Vídni, v Paříži, v Praze nebo v Plzni. Je to jiný svět. Nemáte potřebu jít se podívat z okna, jaká je venku ulice. Všechno je soustředěné na jeviště a na lidi, kteří se o přestávkách procházejí. Všichni mají šaty, zlaté náušnice, dívají se po sobě, dívají se na jeviště, na herce – a všude se něco děje. […] Loos byl takovým scénografem, režisérem. Architekty měl na to, aby mu k tomu zařídili konstrukce. Jeho ale zajímala především atmosféra, a proto je podle mého názoru při obnově potřeba ten interiér dělat právě tímto způsobem.“
O čem bude řeč:
Petr Domanický – Petr Jindra, Loos – Plzeň – souvislosti, Plzeň 2011.
Zahradní činžovní dům Oskara a Jany Semlerových s vestavbou mezonetového bytu (1923–1924 / 1933–1934) po první etapě obnovy. Foto: Petr Jehlík, 2014.
Byt Willyho a Gertrudy Krausových (1930–1931 / 1935–1936) po obnově provedené podle projektu Ludvíka Gryma a Jana Sapáka. Foto: Petr Jehlík, 2014.
Byt Huga a Heleny Semlerových (1925–1929 / 1931–1932) před rekonstrukcí. Foto: Petr Jehlík, 2014.
Petr Domanický, Semlerova rezidence. Unikátní interiér Adolfa Loose a Heinricha Kulky v Plzni, Plzeň 2024.
Ing. arch. Petr Domanický vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997 pracoval na plzeňském pracovišti dnešního Národního památkového ústavu, kde se podílel na koncepci oprav památek v Plzni a dalších místech regionu. Od roku 2009 působí v Západočeské galerii v Plzni jako kurátor nově založené podsbírky architektury, kterou buduje. Publikační a výstavní činnost zaměřuje na architekturu 19. a 20. století v regionu. V letech 2010–2011 připravil první výstavu a publikaci, které plzeňské realizace Adolfa Loose vsadily do širšího kontextu a zároveň veřejnosti představily skupinu architektových spolupracovníků i stavebníků (Loos – Plzeň – souvislosti). Důležitou roli sehrál i u nedávné obnovy Semlerovy rezidence, kterou spravuje právě Západočeská galerie v Plzni. Také tomuto objektu a jeho náročné rehabilitaci věnoval samostatnou knihu Semlerova rezidence. Unikátní interiér Adolfa Loose a Heinricha Kulky v Plzni.
