„Z Loosových interiérů v Plzni se stal fenomén,“ říká památkář Karel Zoch
# Adolf Loos, Brummelův dům, historie architektury, Karel Zoch, loosovy interiéry, Od západu nefouká?, Petr Klíma, plzeňská architektura, podcast
Vloženo04. 12. 2025
Text Radka Šámalová
První díl série věnované odkazu architekta Adolfa Loose, od jehož narození si letos připomínáme 155 let, se zaměřil na nové objevy spojené s jeho životem a tvorbou v Brně, Vídni a Paříži. Druhá část cyklu se soustředila na architektovo působení v Plzni. Natáčení probíhalo v jedné z Loosových realizací – v interiéru domu Brummelových.
Petr Klíma se v dialogu s plzeňským památkářem Karlem Zochem ohlíží za dlouhodobým úsilím o poznání, záchranu, obnovu a zpřístupnění Loosových plzeňských děl. V rozhovoru zazní, jak se z prvních neoficiálních návštěv staly pravidelné prohlídky pro veřejnost, proč byl rok 2015 přelomový a jakou roli v celém procesu sehrála odborná veřejnost, aktivita médií i politická podpora. Oba protagonisté rovněž připomínají, které interiéry se v Plzni podařilo obnovit, jaké projekty se dále připravují a proč je stále živá debata o různých přístupech k obnově alespoň částečně dochovaných prostorů. Z rozhovoru vyplynulo, že rehabilitace Loosova zdejšího díla ještě zdaleka není u konce – po probíhající rekonstrukci domu Semlerových na Klatovské třídě 19, jejíž součástí bude i vybudování nových expozic, by se další práce mohly v budoucnu odehrát v domě Hirschových v Plachého ulici.
Co v rozhovoru uslyšíte:
01:38 – cesta k Adolfu Loosovi
„V roce 2003, kdy jsem se stal v Plzni památkářem, jsem měl už docela slušné povědomí o tom, že se tu díla Adolfa Loose nacházejí a že představují mimořádnou architektonickou hodnotu. […] Hned od začátku jsem si vyhledal podklady, které měl odbor památkové péče k tomu shromážděné. Byla to doba, kdy jsme na našem odboru zajišťovali od pana profesora Václava Girsy průzkumy jednotlivých interiérů. Některé už byly tehdy zpracované, takže jsem si je pročítal a seznamoval se s nimi. Ale teprve až někdy v roce 2008 jsem se poprvé podíval do bytu Krausových v Bendově ulici. Bylo to v době, kdy byl čerstvě uvolněný od tehdejší nájemkyně, a byla to ideální příležitost, abych se tam poprvé v životě vůbec podíval. A myslím si, že právě v tom roce 2008 jsem se definitivně rozhodl, že se tomu tématu chci začít intenzivně věnovat a zamyslet se nad tím, co se s těmi interiéry dá vlastně podniknout.“
05:01 – zpřístupňování Loosových interiérů
„Začaly se množit dotazy ze strany odborné komunity, zda by bylo možné plzeňské prostory alespoň v provizorním režimu navštívit. Domluvil jsem se s městskou agenturou Obytná zóna Sylván a od volných prostor, které byly právě neobsazené, mi na svou vlastní odpovědnost půjčili klíče. Nebylo to tedy nijak oficiální cestou. Myslím si, že tehdy docela riskovali, ale tu důvěru mi dali. Já jsem ty klíče nejdřív po každé návštěvě vracel, ale časem mi je už nechali úplně a měl jsem do interiérů volný přístup. Zpočátku to byly návštěvy pro univerzity, studenty a jejich spřátelené architektonické ateliéry. A protože počet těchto návštěv neustále narůstal, byl to už jen krůček k myšlence uspořádat dny otevřených dveří pro širokou veřejnost. Myslím, že to bylo na podzim 2010, kdy se poprvé uspořádali. Narychlo a velmi provizorně jsem proškolil průvodce z městského infocentra, kteří jinak provázejí po městě. Dostali jednoduché texty, které měli v těch prostorech veřejnosti odříkat, a sám jsem také provázel. Podstatné bylo, že od roku 2010 se dvakrát do roka pořádaly dny otevřených dveří a tím se celá věc začala popularizovat.“
10:33 – obnovené interiéry a budoucí projekty
„Aktuálně máme plno starostí s opravou domu Huga Semlera na Klatovské třídě 19. Takže počítám, že jakmile to dokončíme a trochu se nám uvolní ruce, chtěli bychom se věnovat domu Hirschových v Plachého ulici. Zde bylo jednou z představ vytvořit jakýsi hmotový model prostoru a vestavěného nábytku, a pomocí interaktivních médií, třeba videomappingem, na něj promítat textury původních materiálů. To znamená, že by člověk vešel do prostoru a viděl jakýsi architektonický model — celé třeba bílé, tvarově odpovídající původnímu prostoru — což by demonstrovalo, že to není originál. Ale je to jenom taková myšlenka a je dost možné, že to nakonec nebude.“
27:09 – dva přístupy k obnově Loosových interiérů
„Domnívám se, že v každém případě je třeba vždycky odstranit ty novodobé, nehodnotné nebo znehodnocující vrstvy. To je jisté. A teď nastává otázka, co s tím očištěným prostorem, jak ho pojmout. Přicházejí v úvahu dva přístupy. Myslím si, že je dobře, že oba dva přístupy v Plzni máme a můžeme je mezi sebou porovnávat. […] Přístup, kdy chybějící nábytek doplníme replikami, má tu výhodu, že můžeme na první pohled vnímat prostor tak, jak byl zamýšlený a jak původně vypadal. Ale nevýhodou je, že když jsem například v bytě Voglových jednou provázel německé novináře a jeden z nich se mě ptal, jak je stará židle, na které sedí, a já jsem mu řekl, že je pět let stará, tak najednou nabyl mylného dojmu, že všechno je jakási scénografie. […] Pak je tu přístup, který přinášejí Ludvík Grym spolu s Janem Sapákem a který vidíme v Bendově 10, v bytě Krausových. Ten říká: velmi pečlivě a pietně zrestaurujme to původní, to originální, co tu je, protože to představuje tu klíčovou hodnotu. Ale doplňme to současným mobiliářem, který na první pohled bude říkat: to tady původně nebylo, to je tady dnes nové.“
38:03 – osobní objevy a výzkum
„Vešel jsem do domu a na chodbě mladý chlapec, asi šestnáctiletý, vytíral chodbu. Zeptal jsem se ho, jestli náhodou v jejich bytě není nějaký vestavěný nábytek. On mi říkal, že ano, ale že mě bez souhlasu rodičů nemůže pustit dovnitř. Dal mi ale telefonní číslo na svého tatínka. Tomu jsem zavolal, domluvili jsme se a tímto způsobem se podařilo objevit jídelnu Lea Brummela. Je to velmi zajímavý prostor, který je velice podobný letní jídelně v Müllerově vile. Bylo to celé provedeno z levného smrkového nábytku, který ale Loos nechal nalakovat automobilovým lakem.“
50:41 – Brummelův dům
„Místních Loosových a loosovských realizací je mnoho, ale Brummelův dům je podle mě unikátní. Myslím, že prvním unikátem je to, že jde o byt dvougenerační – pro Jana a Janu, dva mladé lidi, mladé manžele, a pro Janinu maminku Hedviku Liebsteinovou. A když si odmyslíme všechno to cenné a vzácné, co nás tu obklopuje – drahé dýhy, kvalitní materiály a podobně – což jsou věci, které laický návštěvník vidí na první pohled a má pocit, že právě v tom spočívá hlavní hodnota prostoru, tak se trochu zapomíná na něco jiného. Tou klíčovou hodnotou je totiž dispoziční uspořádání. To, jak Loos s prostorem pracoval, jakým způsobem ho rozčlenil a jaké jsou vzájemné vazby mezi jednotlivými místnostmi. A jak se mu podařilo vytvořit byt, který je jak pro mladé Brummelovy, tak pro Janinu maminku. Jak ho rozdělil na dvě variabilně oddělitelné bytové jednotky.“
O čem bude řeč:
Byt Josefa a Štěpánky Voglových (1928–1930), foto: Petr Jehlík.
Byt Willyho a Gertrudy Krausových (1930–1931 / 1935–1936), foto: Petr Jehlík.
Zahradní činžovní dům Oskara a Jany Semlerových s vestavbou mezonetového bytu (1923–1924 / 1933–1934), foto: Petr Jehlík.
Byt Huga a Heleny Semlerových (1925–1929 / 1931–1932), foto: Petr Jehlík.
Byt Richarda Hirsche (1927–1930), foto: Petr Jehlík.
Přestavba domu Hedviky Liebsteinové a Jana a Jany Brummelových (1927–1929), foto: Petr Jehlík.
Ing. Karel Zoch je architekt a památkář, dlouhodobě působí na Odboru památkové péče Magistrátu města Plzně, od roku 2019 jako jeho vedoucí. Dlouhodobě se věnuje výzkumu, popularizaci a zpřístupňování plzeňského díla Adolfa Loose a jeho spolupracovníků. Vyučuje na Univerzitě třetího věku Západočeské univerzity v Plzni.
