Od Západu nefouká?

„Ženy mají v architektuře stále větší slovo,“ upozorňuje zakladatelka Dne architektury Marcela Steinbachová

# atelier Skupina, Den architektury, Film a architektura, Kruh, kulturní stavby, Marcela Steinbachová, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, Prostora, rozhovor, ženy v architektuře

Vloženo25. 09. 2025

Text Radka Šámalová

Ve více než stovce českých i slovenských měst včetně Plzně se na začátku října 2025 uskuteční festival Den architektury. Právě u této příležitosti jsme s jeho iniciátorkou, zakladatelkou spolku Kruh a architektkou Marcelou Steinbachovou připravili nejnovější díl podcastu. Kromě osvěty a popularizace architektury se Marcela Steinbachová věnuje navrhování a vede vlastní ateliér Skupina. V posledních dvou letech provozuje rovněž galerii Prostora.

V rozhovoru s Petrem Klímou probírá architektka patnáctiletou historii Dne architektury, roli žen v architektuře i fungování ateliéru Skupina, který má na kontě řadu projektů kulturních staveb a citlivých rekonstrukcí – například kina Světozor nebo Školy architektury AVU. Marcela přibližuje také vznik zmíněné galerie, spolupráci s legendárním Stevenem Hollem či pohled na současnou českou architektonickou scénu. Jak se jí daří kombinovat vlastní tvorbu s vedením festivalu? Proč považuje rekonstrukce za zásadní téma dneška? A co ji na architektuře stále nejvíce inspiruje?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

01:42 – spolek Kruh a festival Den architektury

„Objem vložené energie je hodně závislý na kolegyních a kolezích, kteří se věnují festivalu a Kruhu. Velmi záleží na tom, jak tým funguje, a taky na ročních obdobích. Po festivalu, od listopadu do února, máme klidnější období, ale od června do října se prakticky nezastavíme. Někdy se mi daří to skloubit, jindy ne. […] Hodně se mi to prolíná a někdy to asi není úplně zdravé. Řekla bych, že je to spíš takový chaos, ze kterého pak něco vznikne. Občas se tyhle věci samozřejmě propojí – teď například kolega z ateliéru Pavel Směták psal texty k pražským objektům, které se během Dne architektury otevírají veřejnosti, a zároveň vede i jednu z procházek věnovanou tomuto tématu. Jinak je to ale spíše oddělené.“

06:40 – Ta architektura 

„Vrací mě to k roku 2002, kdy byly povodně a byl zatopený celý archiv architektury v Invalidovně v Karlíně. Narazilo se tam na docela velkou část projektů, které dělaly ženy. Tehdy vlastně Vlaďku Valchářovou a další z týmu napadlo, jestli by nebylo zajímavé z toho udělat nějaký výstup a my jsme nabídli, že bychom to jako Kruh mohli zaštítit, protože neexistoval žádný subjekt, který se tomu tehdy mohl věnovat (výstava a sborník Povolání architekt[ka], 2003). Samozřejmě, pro mě je to také téma – tím, že jsem žena a tím, že když jsem studovala na Akademii výtvarných umění, tak nás tam zase tolik žen nebylo, i když už to tehdy bylo lepší než v minulosti. Takže tam bylo určité osobní zaujetí a řekněme, že tam byla i nějaká díra, kterou jsme chtěli zaplnit. V rámci Dne architektury se každý rok snažíme najít téma, které třeba souvisí s nějakým výročím. Letos je výročí 130 let od narození Milady Petříkové-Pavlíkové, což je vlastně jedna, nebo dokonce první promovaná architektka v České republice, a zároveň cítíme potřebu aktuálnosti tohohle tématu. Tak nějak se to vše spojilo.“

10:23 – role žen v architektuře

„Řekla bych, že je dnes rozhodně mnohem více ženských studií v architektuře – a to nejen na české scéně, ale i v zahraničí. My jsme cykly věnované architektkám dělali už několikrát. První byl v roce 2003, další zhruba v roce 2012, a teď je tomu věnovaný i festival. Už tehdy, v roce 2012, byl nárůst ženských studií patrný i mimo západní kontext – třeba v Indii, Pákistánu nebo Africe. Myslím, že je to určitý celosvětový trend, kdy ženy mají možnost architekturu nejen studovat, ale i skutečně vykonávat a realizovat. A v České republice je to také znát: vzniká více studií, kde se ženy nebo studentky architektury spojují dohromady a zakládají vlastní ateliéry. Jedna z architektek má web architektka.cz, což vlastně taky nebylo obvyklé, že bychom si vůbec říkaly architektka. Říkaly jsme si architekti.“

20:25 – galerie Prostora

„Jak se festival rozšiřoval a rostl i tým Kruhu, tak jsme se potřebovali trochu prostorově rozrůst. Já jsem svoje místo uvolnila Kruhu a s architektonickou kanceláří jsem se posunula o dveře dál. Zůstal ale prostor, který jsme nepotřebovali celý, tak jsme ho rozdělili a zbytek se stal základem Prostory. Vznikla vlastně náhodně a spontánně – jako architektka jsem tehdy navrhovala interiér pro jednoho výtvarníka a zjistila jsem, že má velkou sbírku děl od jiných umělců, takový domácí depozitář. A právě ve chvíli, kdy jsem řešila, co s tím zbylým prostorem, který navíc není ani vytápěný, napadlo mě vytvořit koncept výstav těchto domácích depozitářů současných umělců. Od roku 2023 jsme jich realizovali už devět, poslední vernisáž byla minulou středu. Je to dost specifický kontext, vlastně ani nevím, jestli podobný někde existuje. Ukazuje vazby mezi umělci, jejich spřízněnosti a inspirace, spíš než jednoho autora a jeho dílo. To mě velmi zajímá, protože mám pocit, že o architektuře už jsem se dozvěděla hodně a potřebuji čerpat i z jiných oborů. Je to pro mě zdroj inspirace a možná i energie, i když je to samozřejmě další práce navíc.“

39:55 – ateliér Skupina

„Baví mě spolupracovat s kulturními organizacemi, protože je to oblast, která mě zajímá a zároveň jde o specifické provozy. Líbí se mi i to, že jde o prostory pro veřejnost, ne jen o soukromý sektor. Na začátku jsme se k tomu dostali rekonstrukcí kina Světozor. To bylo asi před necelými dvaceti lety, kolem roku 2007, tedy chvíli po škole. Od té doby se na nás čas od času obracejí další kulturní instituce. A že jde často o rekonstrukce, to souvisí i s českým prostředím – u nás se příliš nestaví nové budovy, nebo ani není moc kde stavět… Jsme vlastně rádi, že se tomu tématu můžeme věnovat, i když jsem si možná na škole představovala, že budeme navrhovat víc novostaveb. Ale právě v kontextu toho, co se dnes děje s klimatem, si myslím, že je to jedna z mála cest, kterou by se architekt měl ubírat.“

54:25 – spolupráce se Stevenem Hollem a rekonstrukce kulturních staveb

„Zavolala mi ředitelka Společnosti Franze Kafky s tím, že by byla ráda, kdybychom pracovali na zakázce obnovy domečku bývalé prádelny. Jenže na to tehdy nebyly žádné peníze. Možná až v dalších etapách, ale teď by to bylo zadarmo. Pro mě jako studentku to byla výzva a vlastně mi to nevadilo, brala jsem to jako součást studia. Nakonec jsme projekt opravdu dělali. Steven Holl navrhl část barevnosti i rozpohybovanou knihovnu v domečku a prosadil také publikaci v respektovaných zahraničních časopisech. Měla jsem obrovskou radost – vždycky říkám, že to byla první a poslední realizace, která se objevila v Domusu, i když to není úplně pravda, protože pak ještě vyšel náš společný soutěžní návrh pro Terezín, který jsme vyhráli. Tam spolupráce vznikla znovu. Steven Holl poté navrhoval filharmonii v Ostravě, měl tam přednášku, na kterou mě pozval, a odtud to pokračovalo dá

O jakých projektech bude řeč:

spolek Kruh: Marcela Steinbachová s Janem Kaplickým u příležitosti Kaplického přednášky organizované spolkem Kruh (2003), foto: archiv spolku Kruh

Den architektury: Marcela Steinbachová během prohlídky diskuzního studia Českého rozhlasu Vltava v rámci Dne architektury v Praze (2024), foto: Petra Hajská

Film a architektura: Marcela Steinbachová během filmové přehlídky Film a architektura (2024), foto: archiv spolku Kruh

Galerie Prostora: Marcela Steinbachová s Petrem Babákem během výstavy Najdi dva fejky v Galerii Prostora v Praze (2024), foto: archiv Galerie Prostora

Projekty a realizace ateliéru Skupina:

Kino Světozor (2007), foto: Andrea Lhotáková, Petr Jedinák

rekonstrukce hlavního sálu Divadla v Dlouhé (2025), foto: Tomáš Souček

obnova Školy architektury AVU (2020), foto: Tomáš Souček, Pavel Nasadil

Centrum Franze Kafky (2006–2007), foto: Andrea Lhotáková

Terezín – Muzeum Ghetta (projekt 2022)

MgA. Marcela Steinbachová, Ph.D., je česká architektka, propagátorka architektury a kurátorka. Studovala architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Akademii výtvarných umění v Praze, kde posléze také získala doktorát. V roce 2001 založila spolek Kruh, který prostřednictvím přednášek, celorepublikového festivalu Den architektury a mezinárodní filmové přehlídky Film a architektura dlouhodobě popularizuje architekturu u široké veřejnosti. Marcela Steinbachová zároveň vede architektonický ateliér Skupina a dlouhodobě spolupracuje s americkým architektem Stevenem Hollem, například na projektech Centra Franze Kafky či – v současnosti – rekonstrukce Muzea Ghetta v Terezíně. V minulosti připravila úspěšnou výstavu Pokoje v Domě umění města České Budějovice, v posledních letech provozuje galerii Prostora v Praze. Je držitelkou řady ocenění, mimo jiné titulu Architekt roku 2016 nebo jedné z cen Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro za projekt obnovy Školy architektury AVU.