„Ve srovnání s Hongkongem je Praha rozkvetlá zahrada,“ říká Vladimir 518

# Architektura 58-89, brutalismus, Od západu nefouká?, podcast, rozhovor, Vladimir 518

Vloženo19. 06. 2025

Vladimir 518 si cestu k architektuře našel tím nejpřirozenějším způsobem – pobytem v jeho ulicích. Umělec, kterého většina lidí zná z hudební a výtvarné scény, popisuje, jak se v rámci graffiti a hiphopové komunity postupně přesunul od konkrétní tvorby na zdi k reflexi veřejného prostoru jako celku. Neúnavně přispívá svou činností – aktivismem, odborným výzkumem i uměleckou tvorbou – k uznání hodnot architektury druhé poloviny 20. století.

Proč je brutalismus českou veřejností stále spíše trpěný, než oceňovaný? Jak na místní stavby té doby nahlíží architekti ze světa? Jak se Vladimir vyrovnal s frustrací z pokračujících demolic ikonických staveb a jaký přístup společnosti k architektonickému dědictví té doby by si naopak přál?

Co v rozhovoru uslyšíte:

00:40 – aktivismus ve světě architektury

„Já jsem aktivista, no… Člověk si musí uvědomit, kde je jeho pozice – a myslím si, že moje pozice z logických důvodů nikdy nebude teoretik nebo kunsthistorik. Protože je správný, že ty věci musíš vystudovat. Ale myslím, že to vtažení lidí zvenku, z města, těch urban lidí – což je vlastně blízko slovu urbanismus – je hrozně důležitý. Vždycky mi říkali: Ty děláš tu urban culture. A já si myslím, že to vytváří mnohem širší kontext pro tu teoretickou a akademickou práci. Takže ten aktivismus je pro mě důležitý. Zajímají mě témata jako veřejný prostor – třeba znečištění veřejného prostoru, jeho monetizace, exploatace. To jsou věci, který mě silně zajímají a vlastně i frustrují. A řekl jsem si, že místo toho, abych jenom kňučel v autě, v tramvaji, na kole nebo při procházce s dětmi, tak s tím zkusím něco dělat. Můj aktivismus sahá od řezání billboardů po různý zvláštní demonstrativní gesta, psaní petic, osvětu, skenování, archivaci, digitalizaci, poznávání lidí a jejich propojování. Mám pocit, že je to vlastně nějaký druh kulturního, uměleckého aktivismu.“

09:00 – demolice vs pietní rekonstrukce

„Rekonstrukce ze strany investorů, kteří ten Hotel Intercontinental koupili – což je taková investiční skupina – je vlastně neuvěřitelně srdcařská. Oni mají spočítaný, že se jim to nikdy nevrátí. Ale berou to jako logo svýho novýho myšlení. Řekli si, že si koupí šperk v centru Prahy – a všimněte si, že tím šperkem může bejt brutalistní stavba. To je obrovskej posun. Takhle to dřív nebylo.Pamatuju si, když jsem viděl první veřejný vystoupení ředitele Národního muzea, potom co dostali do správy Federální shromáždění od Karla Pragera – což je, nebudeme si nic nalhávat, jedna z nejdůležitějších staveb u nás. A on tenkrát řekl: Tak jsme dostali tu nejhnusnější budovu v Praze.“

31:27 – princip generačního kyvadla

„A on mi řekl, že se rozhodl, že se tomu podívá do tváře. A že po tom pohledu musí uznat, že ty věci jsou prostě dobrý – a že nechce být obětí toho generačního kyvadla. Proto jsem to takhle široce uvedl… Ta problematika generačního myšlení je složitá. Člověk se snadno může stát jeho obětí. A těch situací je strašně moc – dějí se ve výtvarným umění, v sochařství, v hudbě, v názorech. A samozřejmě dějí se i v architektuře. Já jsem na to hodně opatrný, hodně citlivý. Protože si uvědomuju, že nechci něco pomlouvat jenom proto, že je zrovna módní to pomlouvat. A opravdu se tomu vědomě vyhýbám.“

47:07 – další kniha

„Zase vám doporučím něco jako do života – zkuste si prostě udělat knihu. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, kterou lidská kultura kdy vymyslela. Evoluce lidského myšlení pomocí knih, knihtisku, typografie, jazyka… to je neuvěřitelný nástroj. A druhá krásná věc na tom je, že když se rozhodnete udělat knihu, jste vlastně nucený udělat obrovský výzkum – pokud jste teda poctiví, nejste lajdáci a jenom něco neopíšete z pár zdrojů nebo někde neukradnete pár fotek. Když to děláte pořádně, tak zjistíte, že se vám to všechno do té knihy nevejde. Takže to musíte efektivně zredukovat, aby to dávalo smysl, a vsunout to do kvalitní formy. A když na to máte nějaký talent, vznikne z toho informační cihlička, kterou dáte do knihovny. Ale hlavně – to vámi projde. To znamená, že vás to změní. Po každý knize je člověk jiný. Širší, hlubší, pokornější – většinou. Takže když se mě ptáš, jestli bude další kniha… Jistě že ano. Protože podle mě nic hezčího než děti a knihy se v životě dělat nedá.“

O jakých projektech bude řeč:

Architektura 58–89

Vladimir 518 je jeden z nejdéle působících rapperů na české hiphopové scéně. Vystupuje jak se skupinou Peneři strýčka Homeboye (PSH), tak samostatně. Jako vizuální umělec se věnuje také tvorbě komiksů, knih a ilustrací, založil label a nakladatelství BiggBoss. Vytváří scénografie pro experimentální divadelní skupinu TOW. Je spoluautorem knižní série Kmeny, které mapují současné i bývalé městské subkultury. Spolupracoval též na převedení první knihy z této série do dokumentárního televizního seriálu pro Českou televizi. Byl iniciátorem a editorem knižního projektu Architektura 58–89, který získal rovněž podobu celovečerního filmu a televizního seriálu.