Od Západu nefouká?

„Dobrá grafika odhalí sílu, ale i slabost obsahu,“ upozorňuje grafická designérka Kateřina Koňata Dolejšová

# architektura, grafický design, infografika, Kateřina Koňata Dolejšová, Od západu nefouká?, Petr Klíma, podcast, rozhovor

Vloženo17. 10. 2024

Text Markéta Hossingerová

Kateřina Koňata Dolejšová sice vystudovala architekturu, svoji kariéru však postupně nasměrovala do světa grafického designu, a to zejména během svého téměř desetiletého pobytu v Itálii. Tam se její latentní zájem o grafický design přetavil do práce na dvousvazkové knize o Benátkách coby městě migrace. Jak ovlivnila její původně studijní stáž do Itálie Kateřininu budoucí kariéru? Jaké výzvy ji při práci na rozsáhlé publikaci čekaly? A kam ji tato práce posunula?

U architektury Kateřinu zajímá spíše koncept a vizuální prezentace než detaily prováděcích projektů. Kromě zahraničních klientů začala ještě během pobytu v Itálii spolupracovat s nakladatelstvím Zlatý řez a po návratu do Česka dostala příležitost podílet se na tvorbě vizuálního stylu Fakulty architektury ČVUT i na celé řadě knih, které škola vydala. Jak se v její práci prolínají architektura a grafický design? A jaká je v dnešní době role infografiky a grafického designu ve veřejném prostoru i ve strukturách organizací?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

00:30 – studium architektury a zájem o grafický design

„Vybavuji si chvíle, kdy se na fakultě architektury odevzdávaly projekty. A mně na tom vlastně nejvíce zajímalo, jak bude vypadat výsledný plakát, který jsem si skládala tak, aby to dobře vypadalo a aby to co nejlépe naznačilo to, co jsem zamýšlela. Mnohem silnější pro mě byly koncepty než realizační detaily. Pak nastal hlavní zlom, když jsem odjela na Erasmus na celý rok do Benátek.“

03:30 – v Itálii

„Do Benátek jsem se po dokončení architektury vrátila, ale nezapsala jsem si kompletní studijní program. Vybírala jsem si pouze ateliér, což byl grafický design. Měla jsem sice status studenta, ale jen u těch jednotlivých předmětů. V grafice jsem tedy nikdy neodpromovala, takže jsem vlastně takový nedouk. Myslím, že je rozdíl, když ten obor někdo studuje kompletně, nebo když k tomu člověk přijde způsobem jako já. Pak to musí něčím dohnat, věnovat se třeba jen nějakému konkrétnímu sektoru.“

14:52 – na cestách

„Když to spočítám, tak to bylo asi pět let, kdy jsem víceméně dělala v Benátkách. Učila jsem tam, měla jsem tam také pár zakázek. A nějací klienti mi zůstali dodnes. Třeba jedno vinařství v Aostě – asi patnáct let jim každoročně dělám etikety a další materiály a oni mi posílají víno jako součást honoráře. Také jsem ale měla klienty v Mnichově i v Čechách. To byl takový trojúhelník, který jsem zvládala obhospodařovat z Benátek, potažmo z Mnichova a z cest mezi těmi místy.“

27:15 – zpět v Česku

„Definitivně jsem se do Čech vrátila v roce 2015 a ten důvod byl čistě osobní, protože jsem potkala současného manžela a založili jsme rodinu. A vzhledem k tomu, že on je profesí architekt a já mohla dělat svou práci víceméně odkudkoliv, tak to bylo nejsnazší. V roce 2015 jsem se tedy vrátila zpátky fyzicky téměř stoprocentně, nebo z osmdesáti procent, protože si stále nostalgicky držíme letní byt v Benátkách. Tam jezdíme s dětmi jako na chalupu, místo k Sázavě jezdíme k laguně.“

31:20 – zpět na Fakultě architektury ČVUT

„V případě vizuální identity tak velké veřejné instituce to není tak, že mi dají dva dopisní papíry a dostanou nazpět všechny materiály. Často je to takové bolavé, protože oni najednou zjistí, že si musí doma nejprve uklidit. Mám pocit, že když někdo dělá grafiku způsobem jako já, tak ona má schopnost ukázat sílu nebo slabost celého obsahu. Nerada dělám s obsahem, který není silný, protože se mi zdá, že grafika ukáže, že silný opravdu není a já nechci lhát. […] Potřebuji obsah, který drží pohromadě. Pak se člověk často, i u většiny publikací, dostává chtě nechtě do role editora, protože on je tím externím článkem, který říká, že tady to pohromadě nedrží.“

O jakých projektech bude řeč: 

Migropolis: Venice / Atlas of a Global Situation

Metropolitní plán (Institut pro rozvoj a plánování hlavního města Prahy)

Skrytý řád (ČVUT)

Vladimír Dědeček (autoři Monika Mitášová a Marián Zervan)

Příměstský park Soutok

Ing. arch. Kateřina Koňata Dolejšová si po získání vysokoškolského titulu na Fakultě architektury ČVUT rozšířila vzdělání v oboru grafického designu na Università IUAV di Venezia v Itálii. Na obou univerzitách pak působila i jako pedagožka. Jako grafická designérka pracuje s jednotlivci i institucemi činnými na poli architektury – na tvorbě publikací dlouhodobě spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT nebo s nakladatelstvím Zlatý řez. Pro fakultu nebo pro Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy připravila také vizuální styl. Za grafické zpracování dvojdílné knihy Migropolis: Venice / Atlas of a Global Situation získala řadu mezinárodních ocenění.