Od Západu nefouká?

„V Plzni vzniká nová kvalitní architektura, ale letité problémy město neřeší,“ upozorňuje historik architektury Petr Domanický

# architektura, doprava, Hanuš Zápal, Náměstí Republiky, Od západu nefouká?, Petr Domanický, Petr Klíma, Plzeň, podcast, rozhovor, veřejný prostor

Vloženo20. 06. 2024

Text Markéta Hossingerová

V pokračování rozhovoru s Petrem Klímou vzpomíná historik architektury a kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni Petr Domanický na svou snahu kultivovat přístup ke kulturně-historickému dědictví Plzně především v roli městského zastupitele.

Proč a s jakými cíli vstoupil před lety do komunální politiky? A jaké si ze svého působení odnesl zkušenosti? V čem by se podle něho měl přístup současné politické reprezentace k plánování města změnit? Jak nahlíží na chystané městské projekty, například na vyhlášení soutěže na rekonstrukci náměstí Republiky? Patří podle něj na hlavní plzeňské náměstí zeleň? A proč jezdí každý rok na výlet do Rakovníka?

Co v rozhovoru uslyšíte:

00:30 – památková ochrana Plzně 

„Před revolucí nebyly chráněné ani některé stavby z devatenáctého století, například Velká synagoga nebo pivovarská brána nebyly kulturní památkou, Měšťanská beseda také ne. Tyto dluhy se doháněly v devadesátých letech, ale řekl bych, že se to zastavilo a že v tom vlastně nepokračujeme.“

„I v těch územích, kde není památková ochrana plošná, by měla být nějaká pravidla týkající se urbanismu, architektury a estetiky. A ne, že je normální, že si každý staví, co chce. A jen tam, kde do toho kecají památkáři, tak tam vás budou otravovat. To je úplně špatně a vede to k tomu, že pak jak ochránci přírody, tak památkáři jsou vnímáni jako obtížný hmyz, kterého když se zbavíme – trošku je klepneme přes prsty a ještě jim zkrátíme dobu na vyřizování žádostí, nebo zmenšíme počet pracovníků, nebo snížíme rozpočet –, tak bude lépe. To je prostě úplně špatně.“

07:00 – plánování Plzně 

„To je opět typicky plzeňské uvažování, kdy na prvním místě jsou silnice, které jsou skoro posvátné, protože je potřebujeme. A pak to, co zbude mezi nimi, tak na to si pozveme architekty, výtvarníky, aby tam udělali kašny nebo sochy… Ale podívejme se do jiných měst – do Stříbra, Horažďovic, Kašperských Hor – udělají soutěž, nebo zadají řešení náměstí, a architekt to navrhne, včetně dopravního provozu, včetně dopravního uspořádání, včetně estetiky a výtvarných děl, a tak by to mělo být.“

„Zkrátka chovejme se jako za první republiky. Ať město, jako tehdy, vykoupí soukromé pozemky a na nich založí nový park v centru města. Tak se to dělo, a to tehdy zeleně bylo v centru nesrovnatelně více než dneska. Město přesto desítky let směňovalo soukromé objekty, například v prostoru před dnešní Komerční bankou, za své nemovitosti, než tam vytvořilo volnou plochu, aby tam mohl být park, který tam dneska není. Ale je to stále veřejný pozemek. Takto město postupovalo v době, kdy také nemělo na rozhazování, a kdy se všude psalo, jak je málo peněz.“

17:35 – (efektivní) práce zastupitele

„Na pozici zastupitele je typické, že se dostanete k informacím, ke kterým se běžný člověk nedostane. Někdy je to dobře, protože můžete udělat něco pro dobrou věc, ale třeba pak taky můžete být zklamaný, že se to nepodařilo a někdy jdete z deprese do deprese, protože se dozvídáte dřív věci, o kterých si jiní ještě myslejí, že to bude dobré, a vy už víte, že nebude. Ale ano, dá se leccos ovlivnit. Lépe, když je skupina politiků v koalici.”

„My jsme v Plzni za uplynulých třicet let nenamalovali přechod U Jána, ani u nádraží jsme nedokázali vyřešit přechod z tramvaje do vlaku. Teď máme, myslím si, velmi dobře fungující veřejnou dopravu s krásnými tramvajemi, po více než sto letech máme poprvé pořádně rekonstruované nádraží. A to, co je mezi tím, tedy v místech, kudy člověk prochází z vlaku do tramvaje, to nejde srovnat snad už ani s asijskými městy. My jsme s tím nedokázali hnout za třicet let. Podchody, které tam tehdy dopraváci tolik obhajovali, jsou dneska zadrátované a lidi je obcházejí. Ráno se tam davy lidí derou tou mezírkou, nejsložitější cestou, co jde vymyslet. Schody nahoru za roh, úzká cesta, zase schody za roh, do toho se tam motají auta.”

30:30 – Plzeň jako město promarněných příležitostí

„Já jsem to kdysi někde řekl: Plzeň – město promarněných příležitostí. Kdybychom byli někde na poušti, tak si člověk řekne: dobře, lepší to tu nikdy nebylo, tak to tady asi ani nikdy nebude. Ale když člověk vidí ten obrovský potenciál, který tady je, a to, jaký zlomeček ho využíváme, a jak ještě dokážeme poničit, co se dá. Přitom když konečně vytvoříme něco hezkého – teď ta nová generace kluků a holek dělá krásné realizace, a stává se to konečně standardem –, tak stejně mezitím stíháme ničit a neřešit letité problémy.”

35:05 – připomenutí Hanuše Zápala

“My jsme si tehdy na tu pamětní desku dokonce udělali takovou interní kavárenskou soutěž, kterou vyhrál Jarek Veselák a podle jeho návrhu se také ta deska s pomocí jeho otce sochaře realizovala. A do Rakovníka [kde je pochovaný Hanuš Zápal] jezdíme pořád. Tam jsme byli i letos. A mimochodem budeme tam mít přednášku o Hanuši Zápalovi – přímo v galerii, protože má letos vlastně jubileum úmrtí. Budeme ho připomínat i v Plzni v Semlerově rezidenci přednáškou pro místní publikum někdy na podzim.”

O jakých projektech bude řeč: 

Náměstí Republiky, Plzeň

Křižovatka U Jána

Ing. arch. Petr Domanický vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997 pracoval na plzeňském pracovišti dnešního Národního památkového ústavu, kde se podílel na koncepci oprav památek v Plzni a dalších místech regionu. Od roku 2009 působí v Západočeské galerii v Plzni jako kurátor nově založené podsbírky architektury, kterou buduje. Publikační a výstavní činnost zaměřuje na architekturu 19. a 20. století v regionu.