Od Západu nefouká?

„Kvalitní architektura přece nemůže být luxus,“ tvrdí historik architektury Petr Domanický

# architektura, Hanuš Zápal, Národní památkový ústav, Od západu nefouká?, památky, Petr Domanický, Petr Klíma, Plzeň, podcast, rozhovor, Západočeská galerie

Vloženo05. 06. 2024

Text Markéta Hossingerová

Petr Domanický nestudoval architekturu proto, aby mohl domy stavět, ale kvůli tomu, aby je byl schopen lépe chránit. Už během střední školy začal o historii Plzně a její nemovité kulturní bohatství projevovat nebývalý zájem, který ho nakonec směle dovedl až do Prahy na Fakultu architektury ČVUT. Která místa v Plzni kdysi stihl s fotoaparátem v ruce zdokumentovat, než definitivně zmizela? A jaké bylo studium v Praze v porevolučních devadesátých letech?

V následujících letech působil Petr Domanický jako odborný garant v Národním památkovém ústavu. Doporučoval koncepce a dohlížel na opravy mnoha památek. Zároveň prováděl systematický průzkum regionu a pro vybrané stavby zajišťoval podklady pro jejich památkovou ochranu. Které architekty minulosti pomáhal znovuobjevit? A v čem bychom se mohli inspirovat prvorepublikovým přístupem k architektuře a městské výstavbě?

Co v rozhovoru uslyšíte:

02:00 – za svým snem

„Ono to bylo trochu obráceně, než by se mohlo na první pohled zdát. Nebylo to tak, že bych vystudoval architekturu, a pak se rozhodl, že nepůjdu projektovat, ale budu se věnovat památkové péči. Mě prostě památky zajímaly asi už od třinácti let, a proto jsem šel pak nakonec studovat architekturu, abych tomu lépe rozuměl a snad pak mohl být i v oboru užitečný.“

15:10 – odborný garant památkové péče

„Samozřejmě obrovsky cenné na té práci památkáře je, že se dostanete na místa, kam se běžně vůbec nemáte šanci dostat, že se podíváte do staveb, které jsou třeba nepřístupné, na nedostupná místa v těch stavbách – na půdy, do suterénů, na lešení, někam k fasádám. A pak samozřejmě obrovsky cenné je potkávat se s lidmi –, jak s architekty, tak třeba s restaurátory…“

„Pamatuji si jednání, kdy se řešilo ochranné pásmo plaského kláštera a stavba rodinných domků na té stráni nad klášterem. Na to dělal regulativ pan architekt Hanzlík a my jsme za památkovou péči chtěli, aby domy měly jednotný charakter, pokud možno tradiční sedlové střechy po vrstevnici, což pan architekt zohlednil. A když jsme tam tehdy dělali besedu s občany a s těmi zájemci o ty parcely, tak na nás křičeli, že ve stodolách rozhodně žít nebudou.“

36:40 – prvorepubliková Plzeň

„Dnes když se podíváte na kterékoliv město někdejšího Československa, od Chebu po Podkarpatskou Rus, tak zkrátka nejlepší adresa v tom městě jsou čtvrti z první republiky, od plzeňské Bezovky přes pražskou Ořechovku až po úřednické čtvrti v Užhorodu. Jsou to čtvrti, které vznikaly ve dvacátých letech, kdy to také nebylo jednoduché, peněz nebylo na rozhazování, a přesto bylo samozřejmé, že se dbalo na nějaký celek, že se ulice dělaly tak, aby v nich byla stromořadí, že domy v řadě mají podobný tvar střechy, podobné ploty… A dnes jsou to lokality, které jsou v realitkách nejžádanější a za dvojnásobné ceny než jinde za dům nebo parcelu, a všichni by tam chtěli bydlet, ale téměř nikdo nepostaví nic podobného.“

„Připadá mi, že jsou strašně otevřené nůžky mezi tím, co má nějaký režim ochrany, a tím, co v tomto režimu není. To si myslím, že je základ toho problému. A není to jenom v památkové péči, ale je to podle mě i třeba v ochraně přírody.“

52:40 – architekturu do škol

„Je strašně zajímavé to sledovat, protože děti, když staví samy město, tak udělají silnici a kolem ní rozmístí do řady domečky na bydlení, školu a tak. Na tom je vidět, jak je to vlastně úplně špatně zakódované v těch dětech už odmalička. Že jsme po těch staletích přestali vnímat, že město je náměstí, ulice nebo nějaký veřejný prostor, park a kolem něj budovy. A ne silnice.“

O jakých projektech bude řeč: 

Oprava interiérů i vnějšího pláště Benešovy školy v Plzni

Bezovka – městská čtvrť v Plzni

Mlýnská strouha

Ing. arch. Petr Domanický vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997 pracoval na plzeňském pracovišti dnešního Národního památkového ústavu, kde se podílel na koncepci oprav památek v Plzni a dalších místech regionu. Od roku 2009 působí v Západočeské galerii v Plzni jako kurátor nově založené podsbírky architektury, kterou buduje. Publikační a výstavní činnost zaměřuje na architekturu 19. a 20. století v regionu.